Jdi na obsah Jdi na menu
 


12. Nejvýznamnější představitelé kruhu májového

12. 1. 2010

Charakteristika Bachova absolutismu, kulturní spolky

 

50. léta - vláda Františka Josefa I., ministrem spravedlnosti a později vnitra byl rakouský politik Alexander Bach, byl hned po císaři nejmocnějším mužem státu (Bachův absolutismus)

-         za jeho vlády (do roku 1959) však zadlužil stát, zavedl cenzuru a policejní pronásledování (nechal odvézt do Brixenu Karla Havlíčka Borovského), omezil společenský a politický život, naopak se však zasloužil o rozvoj na poli hospodářském (rozvíjí se průmysl i obchod, stavěly se silnice, železnice)  

60. léta - rozkvět veřejného a politického života, kulturní rozmach:

-         rozvíjí se žurnalistika

-         vznikají různé kulturní spolky: pěvecký spolek Hlahol, tělovýchovný spolek Sokol (zakladatelem Miroslav Tyrš), Umělecká beseda (středisko českých spisovatelů, výtvarníků a hudebních skladatelů)

-         vrcholí snahy o založení českého divadla: 1862 - otevřeno Prozatímní divadlo (hrou Král Vukašín Vítězslava Hálka), 1868 - položen základní kámen ND

-         kulturní rozmach lehce zbrzdily tyto skutečnosti:

-         centrálně řízená rakouská monarchie se změnila na Rakousko-Uhersko (na požadavky Čechů a Slováků nebrán zřetel, přichází nová germanizační vlna)

70. léta - společenské rozčarování po rakousko-uherském vyrovnání

 

2. polovina 19. století v dalších druzích umění:

a.) Architektura a výtvarné umění - historizující stavební slohy:

novogotika - přestavba kostelů, přestavba zámků (Hluboká, Lednice)

novorenesance - Národní muzeum, Rudolfinum, Národní divadlo - na jeho stavbě se podíleli prestižní umělci své doby, tzv. „generace Národního divadla

novobaroko - Strakova akademie (dnes sídlo vlády ČR)

 b.) Hudba:

Bedřich Smetana - opery Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Dalibor, Libuše, Hubička,  Tajemství, symfonická báseň Má vlast

Antonín Dvořák - Slovanské tance, symfonie Z nového světa, symfonické básně Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat, opery Čert a Káč,a Rusalka

Leoš Janáček - Lašské tance, opery Její pastorkyňa, Výlety pana Broučka, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos

                            

60. léta 19. století – májovci

 

-         první velká lit.skupina 2. poloviny 19. st., která usilovala o modernizaci ČL

-         1958 vydali almanach Máj

-         veřejně se přihlásili k odkazu K. H. Máchy (v jeho díle spatřují to, co sami prožívají - rozpor mezi velkými a vznešenými ideály a nemožností je uskutečnit, světobol znásobený pocity marnosti lidské existence, romantiku revolty)

-         vůdčími postavami V. Hálek a J. Neruda, k dalším představitelům patří K. Světlá, J. Arbes, ze starších do almanachu přispěli B. Němcová a K. J. Erben

-         do jejich tvorby pronikají realistické principy (chtějí pravdivě zobrazovat skutečnost, oproti minulosti zdůrazňují přítomnost)

-         volají po umělecké svobodě

-         touží po větším souznění s evropskou literaturou

JAN NERUDA (1934-1891)

Pocházel z Malé Strany, z ulice Ostruhová (později byla přejmenována na Nerudovu), z domu U Dvou slunců, kde prožil celý život. Po maturitě se neúspěšně pokoušel, na nátlak otce, studovat práva. Prošel několika úřednickými zaměstnáními, v nichž ale nebyl spokojen, proto zkusil, tentokrát z vlastní vůle, studovat filozofii (toto studium také nedokončil).

 

Jan Neruda se nikdy neoženil, ale své první lásce – Anně Holinové to pravděpodobně nabídl. Anna Holinová byla jeho celoživotní láska, věnoval jí řadu svých básní, ostatní ji nazývají věčnou Nerudovou nevěstou. Jeho druhou láskou byla spisovatelka Karolína Světlá, kterou považoval za ideální ženu. Jeho třetí milenka předčasně zemřela. Jako starý se zamiloval do  Aničky Tiché, která v tu dobu byla velmi mladá.

 

a)      Neruda novinář –jako novinář začínal v Národních listech. Přispíval i do časopisu Květy, spolu s Vítězslavem Hálkem vydával časopis Lumír.  Neruda je zakladatelem českého fejetonu. Jako novinář byl oblíben a zvláště jeho fejetony (často podepisované rovnostranným trojúhelníkem) patřily ve své době k nejčtenějším. Napsal jich více než 2000 a všímal si v nich sociálních a kulturních otázek.

 

Fejeton = drobný žánr umělecké publicistiky, který poutavou a vtipnou formou pojednává o nejrůznějších aktuálních otázkách společenského, kulturního i soukromého života.

 

b)      Neruda básník - 5 básnických sbírek vydaných za Nerudova života = 5 pilířů české poezie

 

Hřbitovní kvítí – 1858

-         Nerudova básnická prvotina

-         vyjadřuje své zklamání ze současného života i literatury, touhy a bolesti mladého člověka

-         sociální tematika – Neruda protestuje proti nespravedlivému rozvrstvení společnosti, nádheru hrobek boháčů staví do protikladu k hrobům, kde se pohřbívá městská chudina

-         sbírka byla přijata kritikou chladně, proto se Neruda na deset let odmlčel

Knihy veršů – 1868

-         pestrá básnická sbírka, vytvořil základy rodinné poezie – verše věnované matce a otci

-         sociální tematika – odhaluje život nejchudších lidí ve městě, např. báseň Dědova mísa

Písně kosmické – 1878

-         přelomová sbírka, ohlašuje druhé období Nerudovy tvorby – nachází kladné perspektivy člověka i lidstva, objevuje je v moderní vědě a vesmíru

-         díky této sbírce se stává uznávaným básníkem

-         báseň Jak lvové bijem o mříže

Balady a romance – Neruda často ve sbírce zaměňuje žánr balady a romance (báseň Romance o Karlu IV., Romance helgolandská)

Prosté motivy – verše ve sbírce rozděleny do čtyř částí podle ročních období, Neruda píše básně jako stárnoucí člověk a promítá do nich běh života

Zpěvy páteční – sbírku připravil k vydání po Nerudově smrti Jaroslav Vrchlický

-         Neruda v nich vyjadřuje obavy o osud národa a současně vyzývá k boji za národní svébytnost

 

c)      Neruda prozaik psal především povídky:

 

Povídky malostranské – vrchol jeho prozaické tvorby

-         13 povídek inspirovaných vzpomínkami na rodnou Malou Stranu, na postavy a figurky, které tu prožívaly své každodenní konflikty

-         např. povídky Přivedla žebráka na mizinu, Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku, Doktor Kazisvět, Pan Ryšánek a pan Schlegl a další

 

Přivedla žebráka na mizinu: V této povídce z dětství autor ukazuje, co všechno zmůžou nepravdivé řeči a pomluvy o nějakém člověku a jak moc mu mohou ublížit. Pan Vojtíšek byl velmi milým, oblíbeným a čistotným malostranským žebrákem. Chodil od dveří ke dveřím a lidé s ním rádi několik slov promluvili, sem tam nějaký peníz dali nebo na jídlo pozvali. Ani místní strážníci jej nepronásledovali. Měl se tedy relativně dobře, o jídlo a milá slova neměl nouzi. Osudným se mu stalo setkání s žebračkou žebrající na schodech u chrámu svatého Mikuláše. Ta nebyla tak dobře upravená a nikdo ji na jídlo nezval. Zřejmě panu Vojtíškovi záviděla, a tak aby si polepšila, chtěla to s ním dát dohromady. Jenže on odmítl. Zakrátko se pak po Malé Straně rozšířilo, že pan Vojtíšek není tak chudý, jak se dělá, že snad na Starém Městě za řekou má dva domy a další podobné řeči. Lidé jej tedy přestali mít rádi, nikdo mu nechtěl dávat peníze, ani jej nezval na oběd. Pan Vojtíšek musel tedy opustit Malou Stranu a jít žebrat za řeku do Starého Města. Tam jej nikdo neznal, nikdo jej do domu nepouštěl a on musel sbírat jen peníze do čepice na ulici. Zle se mu tam vedlo. Až jednou jej našli bez košile, jen v kabátu a kalhotách umrzlého.

Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku: Povídka ukazuje, jak tragicky může skončit člověk, když jako cizí a nově příchozí nezapadne mezi původní obyvatele. Pan Vorel se přistěhoval na Malou Stranu z venkova a otevřel si tam krupařský krám. Na rozdíl od místních však v domě, kde dříve býval byt a nikdy žádný obchod, což místní považovali za nedobré znamení. Lidé jej mezi sebe nepřijali a ani jeho obchod nenavštěvovali, aby tam něco koupili. Tak bylo možné vidět vždy pana Vorla, jak kouří v prázdném krámě ze své pěnovky. Jednou tam přece zavítala slečna Poldýnka. Pak všude vyprávěla, jak je v jeho obchodě zakouřeno, že i mouka načichla, a tak tam již nikdo nikdy nepřišel. Pan Vorel zkrachoval, zavřel krám a měl se odstěhovat. Jenže v den stěhování nevycházel z domu, tak nechali jeho krám otevřít policií. Po otevření dveří na ně vypadla převrácená stolička a pan Vorel visel oběšen na skobě hned za dveřmi. Strážníci pak jen pochválili jeho dobře prokouřenou pěnovku.

Doktor Kazisvět: Popisuje krátký příběh podivínského, vystudovaného doktora Heriberta, který nikdy neprovozoval lékařskou praxi a lidé se mu vyhýbali stejně jako on jim. Na jedné ze svých procházek potká pohřební průvod pochovávající pana Schepelera, váženého a bohatého radu zemské účtárny. Když míjí průvod, spadne rakev s tělem z vozu a otevře se. Doktor Heribert ji těsně míjí a všimne si, že pan rada není mrtvý. Nechá jej zanést do nejbližšího domu, kde strnulého pana radu křísí. Ten přijde k sobě a za dva měsíce se plně vyléčený vrátí do úřadu. Tuto události noviny zmíní, pouze příbuzní pana rady, kteří měli dědit jeho velký majetek, nemají z této události radost a pojmenují doktora Heriberta doktorem Kazisvětem, což mu již zůstane. Doktor bydlel na Újezdě. Neruda v této povídce pěkně ukázal, jak i člověk odstrčený ze společnosti a lidmi nevážený může být pro ně velmi přínosný. Naopak zde také upozornil na mnohou přetvářku panující v rodinných vztazích

 

Arabesky – další povídková knihy, zachycuje osudy lidí z okraje společnosti

 

 

VÍTĚZSLAV HÁLEK (1835-1874)

-         lyrický básník, prozaik, dramatik, kritik a žurnalista

-         za svého života oslavován jako největší básník (x Neruda)

-         dětství prožil na vesnici (x Neruda – žil celý život v Praze), což se odráží i v jeho díle, které je plné optimismu, snahy harmonizovat vztahy mezi lidmi

-         Hálek byl šťastný i v osobním životě – jeho životní láska (kterou učil coby soukromý učitel) se stala jeho manželkou a byla jeho trvalou inspirací v tvorbě

-         Za svého života oslavován jako největší básník (x Neruda – nepochopen), dnes vidíme, že Nerudovo dílo nese trvalejší kvality

 

a)      básník – Hálek je autorem sbírek lyrické poezie, psal však i epiku:

 

Večerní písně – lyrická sbírka plná optimismu, radosti a hravosti, psaná lehkou zpěvnou formou

-         láska je v ní oslavována jako největší hodnota lidského života

-         verše jednoduché a melodické

-         sbírka má ohromný úspěch (x Nerudovo Hřbitovní kvítí)

 

V přírodě – lyrická sbírka, v básních se pokusil zachytit krásu české přírody

 

Pohádky z naší vesnice – epická sbírka, obrázky ze života venkovského lidu

 

b)      prozaik – Hálek psal především povídky

 

Muzikantská LiduškaLiduška má ráda Toníka - muzikanta. Dají si slib, ale rodiče Lidušku zaslíbí Krejzovi ze statku. Přeci ji neprovdají za obyčejného muzikanta? Jenomže Krejza se chce Toníkovi pomstít a Liduškou si polepšit. Ze svatebního obřadu v kostele Toník ale uteče a neví tedy, že Liduška Krejzu odmítne. Toník se ze vzteku nechá naverbovat na vojnu a zoufalá Liduška se pomine rozumem. Chodí od muziky k muzice a hledá svého Toníka. Pozdě rodiče pochopí, že štěstí dítěte se nedá vštípit násilím. Minou léta a Krejza je na mizině. Muzikantská Liduška Toníka již nikdy nespatřila...

 

Na statku a v chaloupce – sociálně laděná próza

 

c)      dramatik

 

Král Vukašín – divadelní hra, kterou byla v roce 1862 zahájena činnost Prozatímního divadla

 

d)      žurnalista - redaktor v Národních listech (fejetony a divadelní a literární kritiky), s Nerudou vydával časopis Květy

 

 

KAROLINA SVĚTLÁ (1830-1899)

-         narodila se v obchodnické rodině a získala pouze německé vzdělání

-         do 14 let nepřišla do styku s vlasteneckou společností, teprve její domácí učitel a pozdější manžel ji seznámil s českým prostředím a českou literaturou

-         silně na ni zapůsobilo přátelství s Němcovou, ve které viděla svůj vzor, inspiraci dále čerpala z vlastní četby a silně na ni zapůsobila duševní krize ze ztráty dcerky

-         měla vřelý vztah s Janem Nerudou, který však rázně ukončila poté, co to odhalil její manžel

-         je autorkou městské i venkovské prózy – tak se i její dílo dělí

-         pseudonym Světlá si vzala podle názvu rodné vesnice svého manžela – jednalo se o vesnici Světlou v Podještědí, kam pravidelně jezdívala

 

a)      romány a povídky z městského = pražského prostředí – témata často čerpá z pražské měšťanské a aristokratické společnosti, staví se kriticky ke světu, který zná z vlastního domova – pobuřuje ji pokrytectví měšťanské společnosti, sobectví rodičů i nesmyslná výchova dívek, jak ji sama na sobě zakusila

První Češka – příběh, ve kterém se hlavní hrdinka vzbouří proti rodinnému prostředí a své matce, která jí brání ve vzdělání; je poslána na venkov, tam si uvědomí své poslání a stává se národně uvědomělou

      Černý Petříček

 

b)      romány z venkovského prostředí = ještědské prózy – podle názoru K. Světlé stojí venkovský lid mravně výš než pražská městská smetánky, proto se snažila zachytit jeho charakter; ve svých dílech viděla Světlá život lepší, než jaký ve skutečnosti byl (idealizace)

Vesnický román - hlavní postavy: Antoš Jirovec, jeho matka Jirovcová, rychtář, rychtářka, Sylva. Hlavním hrdinou tohoto románu je syn vdovy Jirovcové ze severního Boleslavska (dnešní Liberecko) Antoš Jirovec. Matka ho v sedmi letech dala do služby k rychtářům na statek do vsi. Ti ho časem přijali jako vlastního syna, protože sami měli jen dceru. Antoš byl velmi zručný a učenlivý, dokonce se sám naučil od jiných dětí číst, psát i počítat, byl chtivý učení a zajímalo ho všechno, co se mohl od lidí z vyprávění naučit. Byl poctivý a také z něj vyrostl mladý pohledný muž, po kterém zatoužila skoro každá děvečka ve vsi. On se však o děvčata ani tancovačky nezajímal, připadalo mu to jako zbytečné zahálení a plýtvání časem, stejně jako vysedávání v hospodě a hraní v karty. Když bylo Antošovi dvacet, umřel náhle starý rychtář a jeho chtěli odvést na vojnu. Uzavřel tedy s rychtářkou sňatek, aby nemusel narukovat a aby ona nebyla opuštěná vdova. Měli spolu dva syny a kvetlo jim štěstí i láska. Jejich statek byl díky Antošovi nejlepší a nejbohatší široko daleko v okolí. Ale byla to právě rychtářčina horoucí láska, která celé jejich štěstí zničila. Začala chorobně žárlit a když nemohla mít Antoše jenom pro sebe, začala ho psychicky týrat a ubližovat mu. Přijala do služby Sylvu, se kterou nebyl Antoš zrovna za dobře a která se stala rychtářčinou spojenkyní, aby mu mohla taky ubližovat. Rychtářka jí namluvila, že je Antoš zlý, trápí ji a ubližuje. On už to déle nemůže snášet, a tak odchází do světa, kde úspěšně podniká s koňmi. Po letech se vrací domů, na Štědrý večer, ale nejde na statek; staví se nejprve za svou matkou v horách. Tam se potkává i se Sylvou a svými dětmi a když poznává, jaká Sylva ve skutečnosti je a s jakou láskou se stará o jeho dva syny, zamilují se do sebe. Antoš se vrací zase po roce a půl domů, ale na statku je jen Sylva a děti, které onemocněly neštovicemi, a rychtářka ze strachu z nákazy odjela pryč. Antoš se taky nakazil, a tak se několik týdnů o všechny Sylva pečlivě stará. Když se Antoš probral z horeček, řekl jí, jak moc ji miluje a že si ji chce vzít za ženu. Odešel zase ze vsi, aby vše zařídil, ale rozvod byl toho času zakázaný a znamenal hanbu pro celou rodinu. Matka ho hrozbou o potupě jeho zesnulého otce tak vyděsila, že od návrhu v zoufalství odstoupil. Sylva vyslechla nechtěně rychtářčinu kletbu snesenou na Antoše a jeho děti, a tak na ní křikla, že Antoš zůstane její. Rychtářka leknutím umřela. Sylva se tak vlastně zřekla Antoše, aby ho ochránila před kletbou. Nešťastná Sylva se dala do služeb alžbětinského kláštera v Praze a Antoš zemřel brzy po své matce, ještě docela mladý, v horách.

 

Další romány z Podještědí: Kříž u potoka, Frantina

 

 

JAKUB ARBES (1840-1914)

-         publicista (redaktor Národních listů) a prozaik – zakladatel literárního útvaru zvaného romaneto (autorem tohoto názvu je však Neruda)

Romaneto = prozaický literární útvar, na jehož počátku stojí nějaká romantická, zdánlivě fantastická a nevysvětlitelná záhada, která se později vysvětlí na základě vědeckých poznatků, racionálním postupem

Svatý Xaverius – nejznámější Arbesovo romaneto, vypráví o mladíku Xaveriovi, který chce odhalit záhadu skrytou v obraze sv. Xaveria v malostranském chrámu sv. Mikuláše

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář