Jdi na obsah Jdi na menu
 


16. Literární skupina Devětsil

16. 1. 2010

Historicko-společenský kontext:

-         jedná se o tzv. meziválečnou avantgardu, tj. moderní umělecké směry mezi první a druhou světovou válkou – tj. dvacátá a třicátá léta 20. století

-         1. světová válka: 1914–1918

-         28. října 1918 – vznik samostatného československého státu

-         20. léta – rozvoj demokracie, kultury, ekonomiky

-         přelom 20. a 30. let – světová hospodářská krize

-         30. léta – nástup fašismu v Německu, září 1938 – tzv. Mnichovská dohoda, 15. března 1939 nacistická okupace

-         2. světová válka: 1939–1945

 

Avantgarda = z franc. předvoj

-         moderní umělecké směry, pro které je typické experimentování, hledání nových výrazových možností, vymezení se proti předešlé generaci spisovatelů

-         proletářské umění, poetismus, surrealismus

-         inspiraci hledala např. u francouzského básníka G. Apollinaira – velkým impulzem pro novou generaci českých básníků byl překlad jeho Pásma (1920 přeložil Karel Čapek)

 

Guillaume Apollinaire (1880–1918)  – francouzský experimentální básník

-         syn dobrodružné polské šlechtičny

-         žil v Paříži, přátelil se s Picassem

-         byl podezřelým z krádeže obrazu Mony Lisy z Louvru, proto byl týden vězněn a zároveň zahrnut urážkami v denním tisku (tento čin nespáchal)

-         zúčastnil se první světové války, kde byl raněn střepinou granátu do hlavy a dvakrát mu byla operována lebka

-         podlehl krátce před koncem války španělské chřipce

Dílo:

Alkoholy – básnická sbírka, základní dílo světové moderní poezie

-         založena na principu asociace (= sdružování představ bez logických souvislostí)

-         báseň Pásmo – polytematická báseň (mnoho témat)

-         dějištěm je celý svět, zmiňuje v ní i Prahu, kterou navštívil

-         skutečnost se prolíná se snem, vyvolává dojem, že se jedná se o záznam autorových myšlenek (řazeny bez logické souvislosti – asociativně)

-         schází interpunkce, každý verš začíná velkým písmenem

-         moderní přirovnání, metafory, personifikace

-         přeložil K. Čapek, inspirovalo básníky české avantgardy (J. Wolker – Svatý kopeček, V. Nezval – Podivuhodný kouzelník, Akrobat, Edison, K. Biebl – Nový Ikaros)

 

„Tím starým světem přec jsi znaven na konec
Pastýřko Eiffelko jak bečí stádo mostů dnes
Řecký i římský starověk se ti už přežily
Zde antické se zdají být už i ty automobily
Jen náboženství zůstalo docela nové jenom ono
Zůstalo prosté jak hangáry v přístavu avionů
Jediné neantické v Evropě křesťanství je
Evropan nejmodernější jste vy ó papeži Pie
A tobě brání stud když okna na tebe hledí
Vstoupiti do kostela a jít tam ke zpovědi
Čteš letáky ceníky plakáty jež zpívají hlasitě
Toť dnešní poesie zatím co prosou žurnály sytí tě
Jsou krváky po šestáku samé detektivní případy
Portréty velkých osob a sterá různá záhlaví“

Kaligramy – básnická sbírka, kaligram = obrazová báseň (spojení výtvarného umění a literatury)

 

Devětsilnejvýznamnější česká meziválečná umělecká skupina; umělecký svaz

-         inspirovala se Čapkovými překlady francouzských moderních básníků, zejména Apollinairovým Pásmem

-         byl založen roku 1920, jeho program zformuloval Karel Teige (kritik umění, teoretik, překladatel, publicista)

-         ve vývoji avantgardního sdružení lze rozeznat dvě fáze: 1. proletářské umění, 2. poetismus

-         hlásili se k němu:

básníci: J. Wolker, J. Seifert, V. Nezval, F. Halas, K. Biebl

prozaici: V. Vančura (první předseda Devětsilu)

divadelníci: V + W, J. Ježek, E. F. Burian

malíři: Toyen, Jindřich Štýrský

literární teoretikové: K. Teige

 

Proletářská poezie – 1. polovina dvacátých let

-         umělecký směr vznikl jako reakce na sociální bídu a důsledky první světové války

-         zobrazovala třídní protiklady, zdůrazňovala úlohu dělnictva, cílem byla sociální spravedlnost

-         hlavním teoretikem u nás byl S. K. Neumann

-         základní teoretické principy umění zformuloval J. Wolker ve stati Proletářské umění

Znaky:

-         revolučnost (víra v možnost dosáhnout sociálně spravedlivého světa revolucí)

-         třídnost (obhajoba zájmů dělnické třídy)

-         kolektivismus (individuální vědomí je nadřízeno kolektivnímu)

-         politická angažovanost (vycházel z marxistických myšlenek; marxismus = filozofický směr, který založil Němec Karl Marx a rozvinul ho Němec Bedřich Engels; základním dílem je Kapitál; na marxistické ideologii je založen komunismus)

Představitelé: J. Wolker, J. Hora, J. Seifert, K. Biebl

 

Poetismus – 2. polovina dvacátých let

-         pouze český umělecký směr (vznikl v Praze)

-         prosadil se ve skupině Devětsil po odeznění vlny proletářského umění

-         hlavním teoretikem byl Karel Teige (ve stati Poetismus ho označil za „umění žít a užívat“)

Znaky:

-         apolitičnost (nepolitické zaměření) x proletářské umění

-         inspirace lidovou zábavou (cirkus, kino, exotika, cestování, postava námořníka a černocha, oblíbeným místem byla Paříž)

-         okouzlení emocemi a okamžikem

-         pocit spontánnosti a hravosti, štěstí a radosti ze života

-         básnický experiment

-         zrušení logických vazeb – asociativnost

Představitelé: V. Nezval, J. Seifert, K. Biebl, J. Hora

 

Surrealismus – navazuje na francouzský surrealismus

-         1934 oznámil V. Nezval vznik Surrealistické skupiny, 1938 rozpuštěna

-         vychází z protikladu snu x skutečnosti, snaží se vytvořit absolutní realitu (nadrealitu; surrealismus = nadrealismus)

-         literárním teoretikem byl K. Teige

Znaky:

-         odmítnutí války, náboženství, fanatismu

-         inspirace halucinacemi, snovými zážitky, potlačovanými sexuálními představami

-         záliba v bizarnosti, hrůze, šílenství

-         iracionalita, popření logiky

-         důraz na lidskou sexualitu, inspirace Freudovou psychoanalýzou

-         zrušení veškerých pravidel verše (rytmus, rým)

Představitelé: vůdčí osobností byl V. Nezval, dále K. Biebl                                                              

 

 

POEZIE:

 

Jiří Wolker (1900–1924)   

-         považován za nejvýznamnějšího představitele proletářské poezie, byl členem Devětsilu

-         narodil se v Prostějově do dobře situované rodiny, byl nadaným studentem, recitoval, hrál divadlo, psal články od středoškolských studií, sportoval x silný kuřák

-         začal studovat práva v Praze

-         onemocněl tuberkulózou, předčasně zemřel – ve 23 letech – sám si napsal vlastní epitaf = nápis na hrob:

„Zde leží Jiří Wolker,

básník, jenž miloval svět

a pro spravedlnost jeho šel se bít.

Dřív než mohl své srdce k boji vytasit,

zemřel, mlád 24 let.“

Dílo – Wolker je autorem dvou básnických sbírek:

Host do domu – prvotina

-         píše o harmonickém světě a krásách obyčejných věcí

-         autor chce pokorou a láskou změnit svět, který vidí jakoby chlapeckýma očima

-         báseň Poštovní schránka

Těžká hodina – druhá básnická sbírka, příklon k proletářské poezii

-         místo motivů lásky, okouzlení a pokory se objevují témata dělnické práce a revoluce

-         protiklady bohatství x chudoba

-         hrdinou dělník

-         sociální balady: Balada o očích topičových, Balada o nenarozeném dítěti (zdrojem tragiky tu není konflikt s vyšší mocí jako u Erbena, ale bída a sociální nespravedlnost)

-         báseň Těžká hodina – popisuje přerod chlapce v muže, doufá, že bude člověkem spravedlivým a statečným

-         báseň Umírající

Svatý kopeček – autobiografická polytematická báseň = pásmo, inspiroval se Apollinairem

O milionáři, který ukradl slunce – moderní, sociálně laděná pohádka

 

 

Josef Hora (1891–1945)  

-         představitel proletářské poezie a poetismu, básník a překladatel (ruština, němčina)

Dílo:

-         proletářská poezie: sbírky Pracující den, Srdce a vřava světa

-         poetismus: sbírky Itálie, Struny ve větru

-          odkaz k Máchovi: sbírka Máchovské variace – 1936, ke stému výročí Máchova úmrtí

-          reakce na události r. 1938 - Mnichov: sbírka Domov – motivy sepětí s rodnou zemí a zodpovědnosti za ni

-          lyrickoepická básnická skladba Jan Houslista – vznikla v roce 1939, děj je symbolický – proslulý houslový virtuos se vrací do rodné země v době jejího smrtelného ohrožení

 

 

Vítězslav Nezval (1900–1958)

-         člen Devětsilu, vůdčí osobnost poetismu a surrealismu, všestranně nadaný básník

-         psal lehce, je verše jsou hravé, optimistické, využívá imaginace, asociačního principu, experimentuje

-         byl ovlivněn evropskou moderní literaturou

Dílo:

a.) poetismus

Podivuhodný kouzelník – polytematická báseň, forma apollinairovského pásma, báseň předznamenávající poetismus (ústřední postavou kouzelník, který se ocitá v různých situacích, objevuje se tam revoluce jako dobrodružství, exotika, sny, představy, radost, štěstí)

Pantomima – první významná básnická sbírka poetismu, pestrá grafická úprava, princip asociace; zde cyklus Abeceda

„A nazváno buď prostou chatrčí
Ó palmy přeneste svůj rovník nad Vltavu
Šnek má svůj prostý dům z nějž růžky vystrčí
a člověk neví kam by složil hlavu“

Akrobat, Edison – polytematické básně

Edison – báseň rozdělená do pěti zpěvů

-         protiklad den x noc, marný život (hráč) x tvůrčí práce (Edison)

-         metoda asociace

-         v básni se objevují nové vynálezy, nová slova = neologismy (rentgen, elektrický drát, kinematografie) – nové v poezii

-         refrén: Bylo tu však něco těžkého co drží smutek stesk a úzkost z života i smrti x Bylo tu však něco krásného co drtí odvaha a radost z života i smrti

Básně noci – básnická sbírka, ve které později vyšel Podivuhodný kouzelník, Akrobat a Edison (básnické skladby z poetistického období tvorby Nezvala)

Sbohem a šáteček – básnická sbírka, ve které líčí dojmy z cest do Francie a Itálie, přírodní motivy, okouzlení

 

b.) surrealismus

-         básnické sbírky Žena v množném čísle, Praha s prsty deště, Absolutní hrobař – Nezval v nich užívá asociační princip řetězení představ

 

c.) reakce na rok 1938 – Mnichov:

Matka Naděje – básnická sbírka, ve které řeší otázku vlastenectví (vztah k zemi jako vztah k matce, která překonává těžkou nemoc)

 

d.) tvorba za války:

Pět minut za městem – sbírka, ve které se objevuje motiv německé agrese, úzkost, naděje, národní tradice, včetně vzpomínky na Máchu (v roce 1939 převezeny jeho ostatky z Litoměřic do Prahy na Vyšehrad – národní manifestace)

Manon Lescaut – veršovaná divadelní hra napsaná na motivy románu z 18. století

Historický obraz – básnická sbírka, verše z doby okupace, motivy osvobození, báseň Švábi („Hnusní černí mstivý zlí / Všude se nám rozlezli“)

 

e.) budovatelská poezie – po roce 1948, líčí budování socialismu, komunistickým vedením státu oficiálně podporovaný umělecký proud

Stalin

Zpěv míru

 

d.) intimní a občanská lyrika – např. sbírky Z domoviny, Chrpy a města (báseň Na břehu řeky Svratky)

 

 

Jaroslav Seifert (1901–1986)

-         člen Devětsilu, jediný český autor, který získal Nobelovu cenu za literaturu (1984)

-         pocházel z pražské dělnické rodiny, narodil se v chudé čtvrti Žižkov (což poznamenalo počátek jeho tvorby – psal proletářskou poezii)

-         studoval na několika gymnáziích, studia nedokončil pro mnoho neomluvených hodin (v této době Seifert trávil mnoho času po pražských pivnicích, kde skládal básně za pivo)

-         jeho první básnická sbírka byla vydána v roce 1921 (Město v slzách), v tomto roce též vstoupil do Komunistické strany Československa, z níž byl vyloučen v roce 1929 (za kritiku nového vedení strany v čele s Gottwaldem)

-         ve 20. letech byl považován za hlavního představitele československé umělecké avantgardy, podílel se na vzniku a činnosti sdružení Devětsil

-         jeho poezie poctěna mnoha významnými státními cenami, byl jmenován národním umělcem

-         patřil k autorům, kteří v roce 1968 odmítl „bratrskou pomoc“, v roce 1976 podepsal mezi prvními Chartu 77 – za své aktivní protikomunistické působení byl v době tzv. normalizace přinucen odejít z veřejného života do ústraní (jeho tvorba vycházela v samizdatu)

-         1984 – obdržel Nobelovu cenu za literaturu, kterou však za něj přebírala jeho dcera, a to kvůli jeho špatnému zdravotnímu stavu (ačkoli to byla velmi významná událost, ve sdělovacích prostředcích ovládaných tehdejším režimem o tom padla jenom suchá zmínka)

-         počátkem roku 1986 Jaroslav Seifert umírá (státní pohřeb v Rudolfinu hrozil přerůst v protikomunistickou manifestaci, a proto ministerstvo vnitra z příprav pohřbu vyloučilo rodinu; církevní rozloučení bylo pod dohledem státní bezpečnosti; místem posledního spočinutí Jaroslava Seiferta jsou Kralupy nad Vltavou, odkud pocházeli jeho prarodiče z matčiny strany)

 

Dílo:

a.)    proletářská poezie – básnické sbírky Město v slzách a Samá láska

b.)    poetismus – básnické sbírky:

Na vlnách TSF (télégraphie sans fil = bezdrátová telegrafie) – inspirace pařížskými atrakcemi, neony, nočními kavárnami, bulváry, zajímavá typografie (užití různých druhů písma) – autorem Karel Teige

Slavík zpívá špatně – dozvuky 1. světové války i motivy cestování

Poštovní holub – krása života, hravost

c.)      písňová tvorba: 30. až 50. léta – typické znaky: tradiční rýmovaný verš, intimní poezie, láska k životu, vzpomínky na dětství, mládí, na matku chlapectví, každodenní zážitky, melancholické zabarvení, prokládáno humorem

Jablko z klína

Ruce Venušiny

Jaro, sbohem

d.)     reakce na Mnichov a druhou světovou válku – básnické sbírky:

Zhasněte světla – básnická reakce na mnichovskou zradu, láska k vlasti

Vějíř Boženy Němcové – sbírka z doby okupace, autor se hlásí k Němcové

Světlem oděná a Kamenný most – dvě sbírky z doby okupace, oslava domova, Prahy jako symbolu národní identity i místa autorova dětství

Přilba hlíny – motiv osvobození

e.)      poválečná tvorba – sbírky:

Šel malíř chudě do světa – básně k obrázkům Mikoláše Alše

Chlapec a hvězdy – básně k obrázkům Josefa Lady

Píseň o Viktorce – sbírky zachycuje osud Němcové i osud Viktorky, odklání se zde od písňové tvorby

Maminka – písňová tvorba, melodické básně, vzpomínky na domov jeho dětství, na matku (báseň Kytička fialek)

f.)       změna poetikyreflexivní poezie: po nemoci, „zdrsněl“ (po prodělané nemoci) – odklon od písňové formy, prozaizace verše (volný verš, nerýmuje se), vzpomínky na dětství a mládí, kouzlo žen i Prahy, ale vše nazírané „černým zrcadlem“ smrti, životní zkušenost stáří – sbírky:

Koncert na ostrově

Halleyova kometa

Odlévání zvonů

Morový sloup

g.)     životní bilance – Seifert svou tvorbu rekapituluje a uzavírá ve vzpomínkových knihách:

Býti básníkem – básnická sbírka

Všecky krásy světa – prozaická vzpomínková kniha

 

 

Konstantin Biebl (1898–1951)

-         básník, představitel všech tří směrů meziválečné avantgardy (proletářská poezie, poetismus, surrealismus)

-         po roce 1948 se nemohl ztotožnit s tím, že by odmítl svou předchozí tvorbu, trpěl depresemi, nakonec spáchal sebevraždu

a.)    proletářská poezie – básnické sbírky Věrný hlas, Zlom

b.)    poetismus – básnické sbírky Zloděj z Bagdádu, Zlatými řetězy (cestování, prolínání snu a skutečnosti, důraz na zvukovou stránku jazyka)

S lodí, jež dováží čaj a kávu – zaznamenává zážitky z cest na exotický Cejlon a Jávu, půvab místních žen, tropickou přírodu, ale i vzpomínky na domov

Nový Ikaros – jeden z vrcholů poetismu, čtyřdílná polytematický báseň (pásmo – inspirace Apollinairem), prolínání časových i místních rovin, zážitky z dětství, cestování i milostné vzpomínky

c.)    surrealismus – básnická sbírka Zrcadlo noci

d.)    Bez obav – básně ze 40. let, sociální, budovatelské i protifašistické motivy

 

 

PRÓZA

 

Vladislav Vančura – viz MO č. 17

 

 

DIVADLO

 

Osvobozené divadlo

D 34 – viz MO č. 22

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář