17. Česká próza mezi dvěma světovými válkami
Historicko-společenský kontext:
- jedná se o období mezi první a druhou světovou válkou –
- 1. světová válka: 1914–1918
- 28. října 1918 – vznik samostatného československého státu
- 20. léta – rozvoj demokracie, kultury, ekonomiky
- přelom
- 30. léta – nástup fašismu v Německu, září 1938 – tzv. Mnichovská dohoda, 15. března 1939 nacistická okupace
- 2. světová válka: 1939–1945
S rozvojem demokracie, kultury a ekonomiky souvisí i rozvoj literatury:
- poezie: v literatuře se uplatňují moderní umělecké směry – tzv. avantgarda (proletářské umění, poetismus, surrealismus) – nejvýznamnější básníci Wolker, Hora, Seifert, Nezval, Biebl
- sdružují se ve sdružení zvaném Devětsil
- kromě básníků má Devětsil i dramatickou sekci – Osvobozené divadlo
- patří sem i představitel prózy – Vladislav Vančura
VLADISLAV VANČURA (1891–1942)
- prozaik, dramatik, režisér
- proslul v české literatuře jako autor osobitého jazyka (vedle sebe používá archaismy i argot, výrazy knižní a neologismy, skládá složitá souvětí)
- byl představitelem meziválečné avantgardy v próze a prvním předsedou Devětsilu
- byl zastřelen za stanného práva v roce 1942
Pekař Jan Marhoul – jedna z jeho prvních próz (Hlavní postava je laskavý a hodný pekař – dává lidem na dluh, pomáhá všem. Nakonec zkrachuje a jemu nikdo nepomůže. Končí jako dělník v pekárně, která mu kdysi patřila. Před smrtí Marhoulovi slibuje jeho syn, že dokončí studia a stane se děkanem. Děj je zasazen do Benešova. Toto dílo je jakousi oslavou chudoby.)
Pole orná a válečná – zobrazuje válku a její nesmyslné běsnění, chaos a osudy plné paradoxů; hlavním hrdinou je zlý blázen František Řeka, který se dopustí loupeže a vraždy; po začátku války nastupuje na frontu, je zabit a pochován jako neznámý hrdinný vojín
Rozmarné léto – humoristické vyprávění, příběh setkávání tří starých mládenců na plovárně
Markéta Lazarová - v tomto díle je důraz kladen na jazyk a atmosféru a teprve až pak na děj; osnovou je baladický příběh plný lásky, dějovým pozadím je středověk 15. stol., je líčeno nepřátelství dvou loupežnických rodů Lazarů a Kozlíků (Markéta se zamiluje do Mikuláše Kozlíka a z této lásky se nakonec oba rody spojí). Na motivy této knihy byl režisérem Františkem Vláčilem natočen film
Obsah: Král se snaží zbavit svá území loupežníků a po kraji putují pluky vojáků. Obě rodiny před nimi ustupují, ale Lazar se snaží vymyslet způsob, jak se vetřít do přízně krále. Kozlík se skrývá v lesích rozhodnut vojsku nepodlehnout a držet se svého "řemesla". Jeho syn se chce pomstít Lazarovi a unese jeho dceru Markétu – tu její otec zaslíbil Bohu a celý život se těšila do kláštera, a tak velmi těžko nesla, že se stala milenkou loupežníka. Později se do sebe ale zamilují. Objevuje se další dějová linie, kde se Kristián, jeden ze zajatců Kozlíkových, syn německého knížete, zamiluje do Kozlíkovy dcery Alexandry. V bojích s králem je starý Kozlík dopaden a jeho synové se rozhodnou otce zachránit. To se bohužel nepovede a i oni jsou zajati. Následně jsou všichni popraveni před očima milenek, manželek, dětí a obyvatel města. Markéta i Alexandra porodí. Alexandra se zabije a Markéta vychová obě děti.
Konec starých časů – román
Luk královny Dorotky – kniha povídek
Obrazy z dějin národa českého – Vančura psal během války, vyprávění z české historie (známá je kapitola o Kosmovi), napsal dva díly, třetí nedokončil
Pro děti: Kubula a Kuba Kubikula
JAROSLAV HAŠEK (1883–1923)
- prozaik, známý mystifikátor a satirik
- proslul svým bohémským životem (hospody, kabarety, toulání)
- založil Stranu mírného pokroku v mezích zákony, napsal její dějiny (Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona)
- bojoval v první světové válce, na ruské frontě přeběhl a vstoupil do legií
- po návratu se vrátil k původnímu životnímu stylu, onemocněl a s podlomeným zdravím se uchýlil do Lipnice (nad Sázavou), kde diktoval do své předčasné smrti knihu o Švejkovi
- ve svém díle kritizuje rakousko-uherskou monarchii, měšťáky, církev, byrokracii, politiku
- psal povídkové knihy: Trampoty pana Tenkráta, Můj obchod se psy
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – jeho nejslavnější román
- satira, ironický obraz války
- 4 díly (poslední nedokončil, pokoušel se o to jeden novinář – neúspěšně)
- přeložený do téměř 60 jazyků
- Švejk je charakterizován jako mazaný prosťáček, nikdy nevíme, zda je tak naivní, nebo vychytralý
- román byl zfilmován, ve filmu Dobrý voják Švejk ztvárnil titulní postavu Rudolf Hrušínský
IVAN OLBRACHT (1882–1952)
- syn spisovatele Antala Staška, měl i židovské předky
- patřil k levicově orientovaným autorům, byl členem KSČ, pracoval jako novinář v levicových novinách
- v 30. letech se nechal inspirovat krásami Podkarpatské Rusi a životem tamních pravověrných židů
- po roce 1948 byl přeceňován jeho román Anna proletářka – výchovný a agitační román o venkovské dívce, která se pod vlivem svého přítele stane soudružkou – jedná se o literární škvár, Olbrachtova další tvorba kvalitní
Žalář nejtemnější – psychologický román o člověku neschopném opravdové lásky, odehrává se v nejmenovaném městečku a později v Praze 20. století
Postavy: komisař Karel Mach, jeho žena Jarmila, služka Andula, student Král
Děj: tento román vypráví o komisaři Machovi a jeho ženě Jarmile. Na začátku románu je zastihujeme při odchodu na partii kuželek do zahradní restaurace. Komisař Mach stále přemýšlí nad tím, zda ho jeho žena opravdu miluje nebo je jen něžná? Jednou při cestě z práce mu do oka spadl odštěpek čediče. Toto zranění se později ukázalo jako vážné. Komisař odjel do Prahy na operaci, která už neměla účinku. Komisař oslepl na obě oči. Se svou ženou se odstěhoval do Prahy. Ještě víc se v něm probouzely pochybnosti, zda ho jeho žena nepodvádí. Seznámil se se studentem Králem, který mu byl od té chvíle dobrým přítelem. Často vzpomíná na své mládí. O vánocích to celé vyvrcholilo. Jarmila se zhroutila a její bratr ji odvezl. Komisař Mach zůstal nakonec sám.
Nikola Šuhaj loupežník – román se odehrává na Podkarpatské Rusi a vychází z mýtu o zbojníkovi, který bohatým bere a chudým dává
Děj: Nikola se svým kamarádem Němcem dezertuje z války a najde útočiště u staré čarodějnice, která má dvě dcery, které chce dezertérům dát za manželky. Proto je očaruje, že je nemůže zasáhnout žádná kulka. Nikola se ale vydává do Koločovy, kde na něj čeká milá Erika. Musí se ukrývat v lesích před četníky a stává se zbojníkem. Po skončení války se oženil s Eržikou, nuzné poměry ho ale opět vyhnaly ze vsi. Nikolovo řádění, jimž si získal slávu a respekt široko daleko, však moc netěší četníky. Snaží se zbojníka chytit a připravit o život, ale díky lektvaru staré čarodejnice se jim ho nikdy nepodaří zastřelit. Mimoto má podporu prostého obyvatelstva, které spíš zapře, že u nich Šuhaj přespal, než aby ho udalo četníkům. Lidé vědí, že s Nikolou by ztratili často své jediné příjmy - peníze, které jim loupežník občas přinesl. Četnictvo se snaží seč může. Místo zbojníka umírají muži zákona. Nakonec to nejsou oni, ale Šuhajovi kamarádi z dřívějších dob, kteří ho připraví o život ranou sekerou do hlavy. Příběhem se prolíná milostný vztah Nikoly a Eržiky, dále se můžeme dozvědět o poměrech, které panují na Podkarpatské Rusi. Vidíme mentalitu tamějších lidí, jak se střetává s cizinci. Příběh Nikoly Šuhaje je sice smyšlěný, avšak autor ho založil na pověsti, jež v těchto krajích skutečně kolovala. Kniha byla zpracována i jako divadelní představení: Balada pro banditu – autorem dramatizace Milan Uhde, hrálo brněnské divadlo Husa na provázku, v hlavní roli Miroslav Donutil
Golet v údolí – tři povídky, které opět líčí život židů na Podkarpatské Ukrajině; golet = židovská osada, nejznámější povídka O smutných očích Hany Karadžičové vypráví o židovské dívce, která odejde z osady za prací do Ostravy, tam potká svou lásku, která však od židovské víry upustila – za to Hanu v rodné vesnici odsoudí (zfilmována pod názvem Hanele)
Za války Olbracht napsal:
Biblické příběhy – zpracování příběhů Starého zákona pro mládež
Ze starých letopisů – zpracování české minulosti pro mládež
MARIE PUJMANOVÁ (1893–1952)
- dcera univerzitního profesora, do školy nechodila, měla soukromé domácí učitele
- stýkala se s levicovými osobnostmi a pod jejich vlivem se orientovala levicově (představitelka socialistického realismu)
Pacientka doktora Hegla – román, řeší otázku svobodné matky v tehdejší společnosti
Lidé na křižovatce, Hra s ohněm, Život proti smrti – románová trilogie, líčí českou společnost od 20. let 20. století až po konec druhé světové války, první díl propracovaný, proto nejvíce umělecký ceněn, ostatní sklouzávají ke schematičnosti a černo-bílému vidění postav
Předtucha – novela
Děj: profesor Jelínek má přednášet na jazykovědném kongresu v italské Maloře a matka má poprvé od narození mladšího syna Ivana na devět dní opustit rodinu. Oba synové ji nechtějí nechat odjet a jdou za sestrou Jarmilou, aby je podpořila. Ona to ale neudělá, protože chce být s Toufarem - této známosti otec nepřeje. Ráno rodiče odjíždějí, Jarmila má strach z něčeho neznámého, prožívá výčitky, že se s rodiči ani nerozloučila. Cestou na schůzku zaslechne z otevřeného okna zprávu, že na trati Jassa - Malora došlo k železničnímu neštěstí. Jedenáct lidí zahynulo, 58 bylo zraněno. Běží zpět domů, snaží se volat do Malory. Ráno přijde telegram, že šťastně dojeli. Jarmila si uvědomuje, že cítí víc k rodině než k Toufarovi.
KAREL ČAPEK – viz MO č. 18
Ke Karlu Čapkovi řadíme i další autory, kteří spolu s ním psali do Lidových novin. V literatuře hovoříme o autorech tzv. demokratického proudu. Jsou to Eduard Bass, Karel Poláček a Čapkův bratr Josef.
KAREL POLÁČEK (1892– 1945)
- pocházel ze židovské rodiny, narodil se v Rychnově nad Kněžnou (zde studoval i gymnázium, odkud byl vyhozen pro „vzdorovité chování“)
- zúčastnil se první světové války
- za druhé světové války byl pro svůj židovský původ vězněn (Terezín, Osvětim); původně se předpokládalo, že v Osvětimi zemřel, ale později se našli svědkové, kteří potvrdili, že přežil pochod do koncentračního tábora Gleiwitz – zde zemřel
- prozaik a novinář, humorista
- psal do humoristických časopisů, seznámil se s bratry Čapkovými, od roku 1922 pravidelně spolupracuje s Lidovými novinami – píše do nich sloupky, fejetony, soudní zpravodajství (až do roku 1939 – kvůli židovskému původu mu to zakázali)
- řadí se k tzv. pátečníkům (označení skupiny kulturních a politických osobností prví republiky z okruhu spisovatele K. Čapka, kteří se scházeli obvykle v pátek odpoledne u Čapka v jeho vile na Vinohradech (dnes ulice Bratří Čapků) – patří mezi ně např. bratři Čapkové, Masaryk, Edvard Beneš, V. Vančura, K. Poláček, E. Bass)
- ve svých humoristických románech se zaměřil na zobrazení tragikomedie českého maloměsta, používal satiru i sarkasmus, snažil se zobrazit „malého člověka“ v každodenním životě, častým námětem je lidská malost
Muži v offsidu – román; pojednává o fotbalových fanoušcích, zvláště pražské Viktorie Žižkov a Slavie – tatíci v pokročilém věku prožívají dobu před každým fotbalovým zápasem, samotný zápas i dobu dávno po něm (zfilmováno, v hlavních rolích Hugo Haas, Jindřich Plachta)
Bylo nás pět – vyšlo posmrtně (dopsal těsně před odchodem do Terezína), příhody pěti malých chlapců na venkově, kniha opět zobrazuje problémy maloměsta - tentokrát očima dítěte
- zachycuje vzpomínky na dětství
- používá zde kombinaci hovorového a nespisovného jazyka společně se spisovným
- hlavní hrdinové Péťa Bajza (vypravěč), Tonda Bejval, Čenda Jirsák, Eda Kemlink a Pepa Zilvar z chudobince
Edudant a Francimor – pro děti
EDUARD BASS (1888–1945)
- spisovatel, novinář, zpěvák, herec (spolutvůrce kabaretu Červená sedma, kde byl později ředitelem)
- redaktor Lidových novin, od roku 1933 šéfredaktorem až do roku 1942 (1939 musí z LN odejít Židé – Bass s tím asi nesouhlasil, ale nepostavil se proti tomu, ani nerezignoval na svoji funkci; někteří kritici LN tohoto období naznačují, že aktivita propouštění byla větší než nutná – což Eduard Bass jako šéfredaktor mohl ovlivnit, jiní se domnívají, že E. Bass dělal, co bylo v jeho silách)
Klapzubova jedenáctka – příběh otce, který má jedenáct synů, ze kterých vytvoří profesionální, neporazitelný fotbalový tým. Bass se zde humornou formou zamýšlí i nad etikou a profesionalitou sportu. Později zfilmováno.
Cirkus Humberto – 1941, román byl zamýšlen jako povzbuzení českého národa, vyzdvihovány jsou spravedlnost, přímost, ctižádost, … Bass zde na pozadí cirkusu sleduje tři generace cirkusáků. Ústřední postavou je Vašek Karas, syn šumavského zedníka, který odejde k cirkusu, nakonec se ožení s dcerou ředitele a sám se později stane ředitelem cirkusu, předtím však vystřídá mnoho různých profesí u cirkusu. Později bylo upraveno do televizního seriálu.
Lidé v Maringotkách – též Lidé z maringotek – soubor povídek z cirkusového prostředí
JARMILA GLAZAROVÁ (1901–1977)
- rodiče Glazarové zemřeli krátce po sobě, když jí bylo asi patnáct let
- ve svých šestnácti letech nalezla Glazarová spolu se sestrou útočiště v internátní škole v Klimkovicích ve Slezsku
- po absolvování se provdala, se svým mužem – lékařem žila v Klimkovicích až do jeho smrti
- poté se odstěhovala opět do Prahy, kde pracovala jako úřednice
- po druhé světové válce působila jako kulturní atašé na československém velvyslanectví v Moskvě
- při stalinistických soudních procesech se podílela na kampaních s nimi spojenými, mj. podporovala trest smrti pro Miladu Horákovou – v roce 1968 projevila lítost nad svou angažovaností v době procesů; na počátku 70. let podepsala petici ve prospěch politických vězňů, ten pak zase odvolala
- její tvorba se řadí mezi regionální prózu Slezska a Beskyd, popisuje v ní historii svého manželství a tragické osudy žen
Roky v kruhu – kronika dvanácti let jejího manželství (bylo velmi šťastné), manžel byl lékař. Žili v městečku Klimkovice v těsném sousedství Ostravy, popisy prostředí, např. tramvaj Ostrava – Klímkovice
Vlčí jáma – psychologický román, líčí spolužití venkovského lékaře s jeho stárnoucí despotickou ženou a mladou schovankou; Glazarová v něm používá slezské nářečí
Děj: Hlavní hrdinka, osmnáctiletá dívka Jana, je sirotek, dostane se však do pěstounské rodiny, která žije v malém městečku ve Slezsku. Vztahy v rodině jsou však nevyrovnané; adoptivní otec Robert je o mnoho mladší než jeho žena Klára, která je tvrdá a panovačná, z čehož vyplývá jejich neplnohodnotný vztah. Robert proto ani nechce být moc často doma a je většinou pryč. Služky, které u Kláry pracovaly, ji nesnášely, ale protože žily v tvrdém kraji, kde bylo málo práce, tak musely zůstat. Jana je však jemná a klidná dívka a cítí se opuštěně; teta Klára ji tyranizuje. Příkladem její umíněnosti může být například její koupě velkého množství levného zelí. Všichni ho pak musí šlapat, což je namáhavá činnost a nikdo už to nechce dělat, ale aby jim dokázala, že to jde, šlape ho sama skoro až do vyčerpání. Nebo si nechá vyrobit zcela nevkusný klobouk, který jí ještě k tomu vyrobí malý, ale protože v něm chtěla jít za každou cenu ven a chlubit se s ním ostatním, tak si ho narazila na hlavu. Nejen, že v něm vypadala směšně, ale ještě ji z toho začne bolet hlava. Jana se chce duševně opřít o Roberta, který jí naslouchá. Platonicky se do něj zamiluje a Klára začne žárlit. Klára ale potom dostane mozkovou mrtvici a je upoutána na lůžko. Nemůže se hýbat ani mluvit, ale vnímá všechno, co se kolem ní děje. Služky se jí posmívají do očí a mstí se jí. Její bezmocnost, je pro ni - pro osobnost diktátora - strašlivá a nakonec umírá. Jana odchází po tetině smrti i od Roberta, protože jí v momentě, kdy ho potřebovala, nepomohl.
Advent – vrcholné dílo. Tento román je řazen do baladických próz.
Děj: Baladický příběh se odehrává na samotě v beskydských horách. Svobodná matka Františka Plesníková (otec jejího syna byl zabit padajícím stromem při kácení) se provdá za mnohem staršího vdovce Podešvu. Nejprve k němu cítí velkou vděčnost, že ji vytrhl z chudoby a učinil svou ženou, ale brzo se dostaví rozčarování. Život na mužově opuštěné usedlosti se stává peklem. Na každém kroku ji trýzní děvečka Rozína, která až do jejího příchodu zastávala úlohu hospodyně. Hospodář vše přehlíží, neoceňuje píli a trpělivost své ženy, zraňuje ji nedůvěrou a neustálým podezíráním. Františčina syna Metoda nemá rád, ukládá mu těžké práce. Veškerý Podešvův majetek je připsán jeho dospělému synovi z prvního manželství. Největší zklamání a ponížení ji však stihne, když po roce manželství zjistí, že ji Podešva podvádí s Rozínou. Zarmucuje ji i Metod svými nezbednostmi a tuláctvím. Jedné mrazivé noci se Metod nevrátí domů. Františka prožívá hodiny hrůzy. Konečně jej nachází schovaného na seníku. Najednou jí před očima vyvstane obraz, který ji často pronásleduje - Podešva a Rozína přistiženi při nevěře. Zesláblá utrpením nevnímá, co je přízrak a co je skutečnost. Netuší, že se oba opravdu vplížili do seníku. Hází po svém přeludu lucernu. Odvádí Metoda a zavře seník na závoru. Za chvíli je seník v plamenech a Podešva s Rozínou uhoří...