Olga Hadvičáková

Společensko-historické pozadí

–        1914–1918: první světová válka

–        1917: Velká říjnová revoluce v Rusku

–        1929–1933: světová hospodářská krize

–        30. léta – nástup fašismu v Německu

–        1939–1945: druhá světová válka

Světová literatura 1. poloviny 20. století byla tematicky i žánrově velmi různorodá.

–        v próze však literatura směřuje k větší snaze zachytit co nejplastičtěji skutečnost

–        do popředí zájmu spisovatelů se dostává existenciální problematika

–        zmizela tabu a tradiční typ vyprávění (chybí vševědoucí vypravěč)

–        pokračuje tradice realismu 19. století

o       píší se rozsáhlé společenské kroniky (Thomas Mann – Buddenbrookovi)

o      rozsáhlé romány zachycující složitý vývoj hlavního hrdiny s mnoha odbočkami (R. Rolland – Jan Kryštof)

–        díla preferující sociální tematiku, její autoři často inklinují k socialismu a komunismu

o      romány kriticko-realistické (John Steinbeck)

o      romány naturalistické

o      romány socialisticko-realistické  - souvisí se stalinismem v Rusku

–        objevují se pokusy o modernizaci prózy a románu

o      reportážní postupy

o      metodu proudu vědomí

–        oblíbený je historický román

–        rozmachu dosahuje detektivní literatura (Agatha Christie)

Experimentuje se s jazykem i formou  - prolínání významových rovin, subjektivní vnímání času; podtext předpokládá spolupráci čtenáře.

Erich Maria Remarque [erich maríja remark] (1898 – 1970)

-         německý spisovatel, oblíbené jsou jeho romány.

-         líčil v nich ztrátu životních ideálů, osudy emigrantů a neschopnost vojáků vrátit se po válce do normálního života – těmito tématy se blížil autorům tzv. ztracené generace – skupina amerických prozaiků a básníků, kteří ve své tvorbě reagovali na tragické události 1. světové války

-         po nástupu fašismu v Německu byl pro své protiválečné a protifašistické postoje nucen z Německa emigrovat, jeho knihy byly veřejně páleny

Na západní frontě klid – protiválečný román, ve kterém Remarque využil své zkušenosti z 1. světové války, je jeho prvotinou

-         kniha se stala bestsellerem

-         román je vyprávěn retrospektivně – vypravěč se z přítomnosti postupně vrací do minulosti a odhaluje tak zpětnou motivaci děje

Děj: Hlavním hrdinou a vypravěčem je dvacetiletý Pavel Bäumer, který se na podnět třídního profesora společně se svými spolužáky z gymnázia přihlásí dobrovolně na frontu. Vyprávění (psáno v ich-formě) začíná v okamžiku, kdy Bäumerova jednotka odpočívá nedaleko fronty. Pavel v retrospektivních epizodách líčí drsné zkušenosti z výcvikového tábora, popisuje drastické podmínky vojáků na frontě při budování zákopů i dramatické zážitky z útoků a přímých bojů. Kamarádi ze školy jeden po druhém umírají, v létě 1918 padne také Katczinsky (řečený Katza), který vojáky do tvrdého vojenkého života zaučoval. Posledním, kdo zůstal naživu ze sedmi spolužáků u jednotky, je právě Pavel.

Ich-formu vystřídá er-forma až v samém závěru románu: tvoří jej stručné sdělení, že Pavel Bäumer padl jednoho klidného dne v říjnu 1918, v ten den zpráva z fronty zněla: „Na západní frontě byl klid," Ideály, se kterými mladí chlapci přišli na frontu, se velmi proměňují. Místo počátečního vlasteneckého nadšení se brzy na první místo dostávají základní lidské potřeby; starost, kde se vyspat, jak se najíst, jak přežít. Jedinou jistotou uprostřed válečného šílenství zůstává kamarádství.

Další dílo:

Cesta zpátky – román, volně navazuje na r. Na západní frontě klid, vypráví o složitém návratu vojáků do poválečného života

Tři kamarádi – román o svorném přátelství, v němž dominuje milostný příběh jednoho z hrdinů, se odehrává v Německu po první světové válce

Romain Rolland [romen rolan] (1866 – 1944)

-         francouzský prozaik, byl znalcem hudby a profesionálním historikem

Petr a Lucie – protiválečná novela, odehrává se v Paříži roku 1918

-         líčí milostný cit dvou mladých lidí, Petra a Lucie, kteří se jednou potkají v pařížském metru a najdou v sobě zalíbení; po čase se znovu setkávají a začnou spolu chodit

-         jejich vztah ovlivňuje vědomí války, která se i v Paříži neustále připomíná (bombardování, Petr má za 4 měsíce odejít na frontu, Lucie maluje portréty zemřelých vojáků podle fotografií, aby si přivydělala nějaké peníze)

-         na Velikonoce 1918 navštíví jeden pařížský chrám, kde se symbolicky zasnoubí – tento okamžik však přeruší náhlé bombardování kostela, který se na ně zřítí

-         Rolland vycházel ze skutečného příběhu jeho dvou přátel, kteří zahynuli při bombardování tohoto kostela

Další dílo:

Jan Kryštof  - rozsáhlé románové dílo o německé hudebníkovi, inspirováno životem a dílem Ludwiga van Beethovena

Ernest Hemingway [érnyst hemingvej] (1899 – 1961)

-         americký spisovatel, čelní představitel ztracené generace

-         vyrůstal v rodině lékaře, který vlastním příkladem a nadšením záhy v synovi vzbudil lásku k přírodě, lovu a sportu

-         během studia na střední škole se pokoušel o verše, povídkové črty a sloupky do novin, po absolvování školy se stal reportérem.

-         za první světové války odjel do Itálie jako dobrovolník ambulantních sborů Červeného kříže, byl zde těžce raněn.

-         po válce pokračoval jako zahraniční zpravodaj, stále více se věnoval literatuře.

-         stal se členem skupiny amerických intelektuálů soustředěných v Paříži kolem Gertrudy Steinové - tzv. ztracené generace

-         v době nástupu fašismu se stupňuje jeho humanistické cítění, které se v řadě jeho děl promítá

-         byl mistrem krátkých forem v próze a jeho úsporný styl se stal pojmem v moderní světové literatuře

-         v roce 1954 dostal Nobelovu cenu za své asi nejznámější dílo Stařec a moře - novela

-         v roce 1961 spáchal pravděpodobně sebevraždu (zastřelil se), nezanechal po sobě žádný vysvětlující dopis, jeho smrt bývá také vysvětlována jako nehoda při čištění hlavně (pro sebevraždu hovoří především tyto argumenty: byl velmi zkušený lovec a je u něj takováto nehoda nepravděpodobná, ne však nemožná, trpěl depresemi, pil) – jeho přátelé se shodli na pravděpodobnosti sebevraždy

Dílo: Hemingway byl velmi ovlivněn válkou, vyhledával nebezpečí, měl zálibu v nebezpečných sportech (býčí zápasy) a v lovu

-         ve svých povídkách hledal pravdu o člověku v mezní situaci, proto své hrdiny stavěl do nebezpečí, kde pak prokazovali čest a odvahu (styl jeho psaní je  úsečný, zbavený všeho nadbytečného, jeho díla nemají žádné citové zabarvení, často píše pouze dialog bez dalších komentářů - tzv. objektivní vypravěčství)

-         většina jeho děl byla inspirována osobními zážitky

-         postavy jeho děl jsou často muži, kteří vedou nebezpečný způsob života (vojáci, rybáři, lovci, toreadoři)

Sbohem, armádo – protiválečný román, ve kterém čerpá z vlastních válečných zkušeností

-         námětem je tragická láska vojáka a ošetřovatelky na konci první světové války

-         jedná se o obžalobu války, jejíž krutost je nepředstavitelná a láska v této době nemá naději na přežití

-         americký dobrovolník v italské armádě poručík Frederic Henry pomáhá za 1. světové války jako velitel řidičů sanitek na italsko-rakouské frontové linii v severní Itálii, kde je zraněn

-         v nemocnici se seznámí s anglickou zdravotní sestrou Catherine Barkleyovou.

-         během rehabilitačního pobytu mezi oběma vznikne milostný vztah, který je přerušen Henryho návratem na frontu

-         v době,  ústupu italské fronty hrozí Frederickovi smrt zastřelením, proto v nestřeženém okamžiku uteče

-         vyhledá Catherine a společně odvážně prchnou před italskou vojenskou policií na loďce přes jezero do neutrálního Švýcarska

-         Catherine už v té době čeká s Henrym dítě

-         několikaměsíční zimní idylu společného života ve Švýcarsku daleko od fron­tových bojů zničí těžký porod, při kterém zemře jak jejich dítě, tak posléze i milovaná Catherine

Další dílo:

Fiesta – román z prostředí španělské koridy a každoroční fiesty - nahánění býků ulicemi do arény

Komu zvoní hrana – hrana = umíráček, román, jehož námětem je španělská občanská válka

Zelené pahorky africké - kniha o lovu v Africe

 Stařec a moře – novela

-         starý kubánský rybář Santiago se po mnoha neúspěšných lovech (lovil s malým chlapcem) vydává na moře sám

-         uloví obrovskou rybu - marlina, tj. mečouna, se kterou zápasí dva dny, teprve poté se mu jí podaří harpunovat a přivázat k lodi

-         tímto životním úlovkem je velmi vysílen a uvažuje, co s rybou udělá a jak se bude mít

-         ale mrtvou rybu napadnou žraloci a stařec už nemá sílu rybu ubránit, a tak se vrátí pouze s kostrou své ryby

-         smysl tohoto díla není v beznaději nebo něčem takovém, ale právě naopak ukazuje, že Santiago udělal vše pro to, čeho chtěl dosáhnout, tj. vyhrál svůj boj s rybou. „Člověka je možno zničit, ale ne porazit."

-         toto dílo je poslední, které autor napsal - právě "Stařec a moře" byl oceněn Nobelovou cenou.

John Steinbeck [džon stajnbek] (1902 – 1968)

-         prozaik a dramatik, patřil k ztracené generaci; pocházel z Kalifornie

-         je spisovatel velkého porozumění pro psychologii člověka z okraje lidské společnosti – zachycoval hlavně osudy a pocity chudáků, společenských vyděděnců a zemědělských dělníků

-         polemizuje s tradičními náboženskými normami, zabývá se konfliktem dobra a zla v člověku možnostmi svobodné lidské vůle.

Hrozny hněvu – román, ve své době jedna z nejprodávanějších knih v USA, přeložen do 12 jazyků. - autor vycházel v románu z osobních zážitků a zkušeností – upozornil na problematiku vystěhovalců

-         příběh je situován do období mechanizace zemědělství ve 30. letech 20. stol., která bere práci i pozemky drobným farmářům a vyhání je z jejich domovů

Další dílo – román Na východ od ráje

Jack London [džek londn] (1876 – 1916)

-         americký spisovatel, vzdělával se jako samouk, vystřídal mnoho zaměstnání (námořník, zlatokop, dělník, poslíček) – čerpal inspiraci ze svého dobrodružného života.

-         život mu kazil alkohol a vyřešil ho sebevraždou.

Volání divočiny

Bílý tesák – nejznámější povídky, přírodní a zvířecí motivy, boj o přežití, lidská krutost i láska

Thomas Mann [tomas man] (1875 – 1955)

-         německý prozaik a esejista

-         po nástupu Hitlera k moci byly jeho knihy veřejně páleny

-         emigroval do Švýcarska, ČSR a poté do USA

-         světovou proslulost získal hned svým prvním románem:

Buddenbrookovi – dvoudílná románová kronika o měšťanské rodině s autobiografickými prvky, s podtitulem Úpadek jedné rodiny – popisuje zde čtyři generace bohaté obchodnické rodiny

Lion Feuchtwanger [lion fojchtvangr] (1884 – 1958)

-         německý romanopisec, dramatik, překladatel

-         humanisticky a protifašisticky orientovaný spisovatel

-         Feuchtwanger se narodil do početné rodiny židovského továrníka; studoval germanistiku, filozofii a antropologii v Mnichově a Berlíně, hodně cestoval, především do Itálie a Francie

-         během první světové války psal protiválečné básně a překládal ironická řecká a španělská dramata

-         po nástupu Hitlera k moci emigroval do Francie, účastnil se protiválečných a protifašistických kongresů, patřil k nejaktivnějším činitelů antifašistického hnutí

-         v roce 1941 se s obtížemi dostal do USA, po válce byl v Německu vyznamenán.

Dílo: patřilo v Evropě k nejpopulárnějším, je protiválečné a antifašistické, napsal řadu dějově velmi poutavých historických románů (projevil zde nejen znalost doby, ale i svou fantazii), často čerpal ze židovských dějin

Židovka z Toleda – historický román – jeho nejznámější kniha (1955)

–        popisuje soužití židů, křesťanů a muslimů ve středověkém Španělsku (13. století)

–        Španělsko je rozděleno mezi muslimy a křesťany (muslimská část země vzkvétá, rozvíjí se obchod, kultura, architektura, muslimové dokonce dávají volnost židovskému náboženství x křesťané v této době pořádají první křížové výpravy proti muslimům – jsou v nich vždy pobiti i jiní „nevěřící'' - židé)

–        muslimskou Sevillu z obav před další svatou válkou opouští obchodník Jehuda, který dosud žil jako muslim, ale v žilách mu kolovala židovská krev (byl ze slavného židovského rodu) - přijíždí do křesťanského Toleda (i se svou dcerou Raquel a synem), kde vládne král AlfonsoVIII. (má velmi krásnou ženu Leonor, která ovšem v Toledu nechce žít; s ní má dvě dcery, ale nemá mužského potomka)

–        Jehuda se pro své dobré obchodní schopnosti stane královým „ministrem financí", zapůjčí králi peníze a stará se o chod hospodářství země, která pod jeho vedením vzkvétá; zároveň šetří na přání bojechtivého krále peníze na další válku proti muslimům

–        král se setká i s dětmi Jehudy, syn vstoupí do jeho služeb a stane se rytířem, přestoupí na křesťanství (k velkému zármutku svého otce), Raquel krále oslní svou krásou

–        nádherná židovka se později stane královou milenkou, král pro ni vybuduje sídlo a tráví tam s ní čas, lid ji oslavuje jako nádhernou ženu; králi se ovšem židovku nepodaří přesvědčit, aby upustila od své víry

–        jejich poměru se časem dozví královna, nedaří se jí tomu zabránit (porodila králi syna, ale ten zemřel; židovka otěhotní, porodí králi levobočka – král je nadšen)

–        jediný způsob, jak může královna intrikami dopomoct tomu, aby král přestal židovku milovat, je poštvat ho do svaté války; to se jí nakonec podařilo – tažení však skončilo velkou porážkou křesťanů, král ztratil kus země, mnoho lidí v bojích padlo

–        během tažení nechal Jehuda schovat před králem malého levobočka, aby ho král nemohl pokřtít a aby byl v bezpečí; sám zůstal se svou dcerou bez jediné ochranné ruky, kterou nad sebou měl – bez ochrany krále

–        královna v době, kdy král bojoval, intrikami poštvala proti Jehudovi jeho nepřátele; ti zaútočili na sídlo, které pro židovku vystavěl král, a otce i dceru zabili (jejich nepřátele jim kladli za vinu i královu prohru – trest boží)

–        královna doufala, že se její vztah s králem urovná, když už nebude mít svoji lásku, ale zmýlila se; král královně smrt své milované neodpustil

–        z křesťanské části se muslimové stáhli kvůli neshodám v jejich zemi a byl uzavřen mír.

Další dílo:

Ošklivá vévodkyně

Žid Süss

Josephus Flavius

Lišky na vinici

Bláznova moudrost

Antoine de Saint-Exupéry [antoan de sentegziperi] (1900 – 1944)

-         francouzský letec a reportér

-         patrně sestřelen německým letadlem nad Středomořím za 2. světové války

Malý princ – filozofická pohádka doprovázená vlastními autorovými ilustracemi, motivována ztroskotáním pilota uprostřed pouště a nastolující obecně platné otázky morálky, dobra, zla, lásky a zodpovědnosti v konfrontaci dětského a dospělého pohledu na svět

Další dílo – tzv. letecké romány, které jsou na pomezí reportáže a dokumentu, vycházejí z osobních zážitků autora a mnohdy vznikly v situacích bezprostředního ohrožení života

Kurýr na jih

 Noční let

 Země lidí

Citadela – filozofický román, esej

Alexandr Isajevič Solženicyn (1918)

-         ruský prozaik

-         odhaluje existenci sovětských táborů pro politické vězně

-         kvůli nevhodným výrokům o Stalinovi v osobní korespondenci (byla cenzurována) – odsouzen k osmi letům nucených prací, pak pobýval ve vyhnanství v Kazachstánu

-         od poloviny 60. let nesměl publikovat a jeho díla se objevovala jen v samizdatu a na Západě, byl za to vyhoštěn, odešel do Curychu a usadil se v USA.

-         v roce 1994 se pak vrátil do Ruska.

Jeden den Ivana Děnisoviče – novela, kvůli které nesměl publikovat

-         jedno z prvních literárních děl, díky nimž se světová veřejnost mohla seznámit s praktikami stalinského režimu a se skutečnými poměry, jaké panovaly v sovětských pracovních táborech

-         autor popisuje jeden zcela běžný den, takový, jaké byly ve stalinských táborech skoro všechny

-         novela je příběhem člověka nespravedlivě odsouzeného k nuceným pracím v lágru

-         jeden den je naplněn těžkou dřinou na stavbě v podmínkách sibiřské zimy a hlavně nezměrnou snahou o přežití, která se projevuje v jeho vztahu ke spoluvězňům a k bídnému, ale vzácnému jídlu

Souostroví Gulag  - próza s dokumentárními rysy o sovětských koncentračních táborech

-         v díle nejsou ani vymyšlení hrdinové, ani vymyšlená místa

Pozn.:

·        ich forma – román je vyprávěn sám hrdinou

·        er forma – vypráví to objektivní vypravěč (Padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celkem bojišti…)