Jdi na obsah Jdi na menu
 


22. Vývoj českého divadla a filmu od počátku 20. století až po současnost

22. 1. 2010
  1. Úvod (tento úvod patří i k otázce č. 9 - začínáte stejně!!!) …učebnice s. 197-198
Drama (divadelní hra) = literární druh
-         tvořeno jazykovými promluvami a jednáním jednotlivých postav a scénickými a režijními poznámkami
-         je určeno ke scénickému provedení (předvedení na jevišti)
-         základní žánry dramatu jsou:
a.)    tragédie (truchlohra) = hra s vážným obsahem, vznikla v antickém Řecku
b.)    komedie (veselohra) = humorná divadelní hra, ukazuje život z veselejší stránky, zápletky mívají šťastné rozuzlení, často napodobuje skutečnost v karikované podobě, aby vynikla její směšnost
c.)    tragikomedie = žánr, v němž se prolíná tragično s komičnem
d.)    fraška = lidová hra, její rozvoj souvisel s masopustním veselím, je to komedie s jednoduchým dějem a výraznými typy postav kladnými i zápornými, předmětem výsměchu jsou lidské nedostatky
e.)    činohra = vznikla v období romantismu, mísí se v ní prvky komické i tragické, v 19. století se stala dominantním žánrem dramatu;
-         téma je vážné, konflikt závažný, ale hrdinové jsou obyčejní lidé
-         děj se odehrává ve všedním životě v soudobé společnosti
f.)      opera = hudebně dramatický žánr, vznik v období baroka; spojuje dramatický text (libreto)s hudbou, text se zpívá na jevišti za doprovodu hudby
g.)    opereta = hudebně dramatický žánr, vznik v polovině 19. století; střídá se v ní hudba s mluveným slovem
h.)    revue = žánr s uvolněnou dramatickou stavbou, vznikl v 2. polovině 19. století ve Francii z kabaretních programů; významnou funkci v revue mají dialogy a hudební, taneční nebo písňové výstupy
i.)      muzikál = žánr hudebního divadla, má složku mluvenou, zpěvní, taneční, hudební; vznik na počátku 20. století v USA, v posledních desetiletí zaznamenal velký rozmach
j.)      melodram = přednes básně nebo činohra doprovázená hudbou
 
  1. Realistické drama … učebnice s. 94
-         realismus se v české literatuře uplatňuje v poslední třetině 19. století
-         v realistických dramatech se autoři snaží o pravdivé zachycení lidské osobnosti (realis = věcný, skutečný), zachycení skutečnosti bez příkras a iluzí a zajímají se o současnost, kterou popisují reálně a kriticky
-         z jazykových prostředků se v realistických dramatech užívá prvků hovorových a nářečních
-         k tomuto proudu řadíme autory, jejichž tvorba je spojena s Národním divadlem:
 
Ladislav Stroupežnický - dramatik a dramaturg ND
-         Naši furianti - realistická komedie z prostředí jihočeské vesnice
 
Gabriela Preissová - příběhy svých her situovala na Slovácko
-         Gazdina roba - tragédie venkovské švadleny, která odchází od muže k milenci a jde s ním za prací, ale končí sebevraždou
-         Její pastorkyňa - podle tohoto dramatu složil operu Leoš Janáček, jejíž libreto skladatel vytvořil úpravou (zkrácením) tohoto dramatu (v zahraničí je opera zpravidla uváděna pod názvem Jenůfa)
-         děj se odehrává na sklonu 19. století v malé dědině
-         hlavní postavy Petrona, zvaná kostelnička
-         Jenůfka - Petrona je její pěstounkou (pastorkyní) - Petrona se snaží být dobrou matkou a ve vesnici je velice obdivována.
-         nevlastní bratři Laco a Števo
-         jak Jenůfka rostla a dospívala, stávalo se z ní velmi pohledné a veselé děvče  
-         Jenůfce se zprvu více zamlouvá Laco, ale poté, co je odveden na vojnu, Jenůfa se zamiluje do Štefy
-         po dvou letech se Laco vrací z vojny a zjišťuje, že Jenůfka už ho nemá ráda - má proto na Štefu obrovskou zlost, zná ho totiž až moc dobře a ví, že to s Jenůfou nemyslí vážně a že na ní obdivuje jenom její krásu - úmyslně proto zraní Jenůfku na tváři a jí zůstává jizva.
-         Štefovi se Jenůfa nezdála už tak hezká a přestává ji milovat - Lacovi se vyplnilo přesně to, co předpovídal - po čase však Jenůfa zjistí, že čeká se Štefem dítě, ona i matka se to snaží na vesnici utajit, a tak se Jenůfa schovává v komoře, aby lidé nevěděli, že je těhotná (kostelnička všem říká, že Jenůfa odjela za prací do Vídně)
-         když Jenůfka porodí chlapečka, je velmi šťastná, ale kostelnička v něm vidí překážku v Jenůfčině životě - rozhodne se ještě promluvit se Štefou a přesvědčit ho, aby si Jenůfku vzal, ten však odmítne.
-         protože kostelnička chce, aby Jenůfka byla ve svém životě šťastná a provdala se za Lacu, který ji stále miluje, rozhodne se k hroznému činu - uspí Jenůfku a její narozené dítě odnese do lesa a hodí ho pod led, Jenůfě pak sdělí, že dítě v době, co spala, zemřelo a že ho pochovala na hřbitově
-         časem se Jenůfa opět zamiluje do Laca a chystají spolu svatbu - na ní však vyjde vina kostelničky najevo (roztaje led a najde se mrtvolka dítěte), celá vesnice se tak dozví pravdu a kostelnička je odsouzena na tři roky do vězení
-         nakonec se ale Jenůfa s Lacem vezmou a chystají se na příchod jejich společného dítěte  
-         poté, co se kostelnička vrátí z vězení, všichni tři odjedou pryč, založit nový domov.
 
Vilém a Alois Mrštníkové - nejvýznamnější představitelé českého realistického dramatu
-         Maryša - podrobně viz učebnice (nastudovat obsah!)
 
Alois Jirásek ... učebnice s. 92 - psal především prózu, ale byl autorem i několika divadelních her:
a.)    historické hry: Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč
b.)    pohádkové hry: Lucerna
c.)    hry ze současnosti (realistické hry): Vojnarka, Otec
 
  1. Drama 1. poloviny 20. století
-         pro české divadlo 1. poloviny 20. století je typické soupeření:
divadel klasických (kamenných) - na počátku 20. století ND stagnuje, vzniká mu konkurence v podobě Městského divadla na Vinohradech
x
divadel avantgardních (Osvobozené divadlo, D 34)
-         dále existovaly neoficiální scény:
šantány - v Praze se zpívaly v hospodách kuplety a balady
kabarety - měly různou uměleckou úroveň; v kabaretech působil herec Vlasta Burian či písničkář Karel Hašler; mezi nejznámější kabarety patřila Červená sedma
-         důraz začíná být kladen na divadelní režii (kromě uvedení textu roste úloha světel, hudby, jevištní výpravy…)
-         v této době působí na vývoj dramatu realismus, naturalismus, impresionismus, symbolismus, expresionismus
-         mezi nejznámější dramatiky této doby patří:
 
Fráňa Šrámek … učebnice s. 107
-         pochází ze Sobotky, kde se každoročně koná literární soutěž Šrámkova Sobotka
-         byl anarchista a pro své protiválečné přesvědčení se dostal do vězení
-         účastnil se 1. světové války, ale po návratu zanechal politické aktivity
-         spřátelil se s bratry Čapky, nepatřil do žádné literární skupiny a žil samotářsky v Praze a rodné Sobotce
-         kromě divadelních her psal básně i prózu
-         dramatická tvorba:
Léto - komedie, tematika mládí, které se staví proti konvencím, erotika
Měsíc nad řekou - melancholická komedie, ovlivněno impresionismem, zamyšlení nad ztraceným mládím a iluzemi
 
Vítězslav Nezval … učebnice s. 125 + 126
-         významný představitel avantgardy a člen Devětsilu
-         především básník, psal rovněž i dramata - nejvýznamnější divadelní hra:
Manon Lescaut - přepracování románu francouzského spisovatele Prévosta z 18. století; tato hra je ve verších a pojednává o lásce rytíře ke krásné dívce Manon
 
Vladislav Vančura … učebnice s. 135 + 136
-         prozaik a dramatik, první předseda Devětsilu
-         zastřelen za stanného práva v roce 1942
-         kromě prózy patří k jeho nejvýznamnějším dílům tato dramata:
Alchymista
Jezero Ukereve
 
Karel Čapek … učebnice s. 141 - 142
-         prozaik, dramatik, překladatel a žurnalista
-         základní životopisná data - z učebnice
-         dramatická tvorba:
a.)    20. léta - dramatické utopie (psal utopie prozaické i dramatické)
utopie - slovo odvozeno z řečtiny, jedná se o označení světa, který dosud neexistuje nebo který existuje pouze v myšlenkách
RUR - nastudovat obsah
Loupežník - napsáno společně s bratrem Josefem
Ze života hmyzu - napsáno společně s bratrem Josefem; v tétov této hře jsou alegoricky zobrazeny lidské nectnosti (sobectví, povrchnost, faleš, hamižnost…)
Věc Makropulos - nastudovat obsah
b.)    30. léta - protifašistická dramata (Čapek varoval před nebezpečím fašismu, dožil se mnichovských událostí, přes velké zklamání ze zrady západních demokracií odmítl emigrovat, 2. světové války se nedožil - zemřel na následky nemoci v r. 1938)
Bílá nemoc - nastudovat obsah
Matka - nastudovat obsah
 
 
  1. Avantgardní divadla
-         rozvoj avantgardních divadel souvisí se vznikem meziválečné básnické avantgardy (čerpají např. z poetismu)
-         inspirují se cirkusy, klauny, filmovými groteskami
-         mezi avantgardní divadla 1. poloviny 20. století řadíme:
 
Osvobozené divadlo … s. 144 + 145
-         dramatická sekce skupiny Devětsil
-         spojeno s režiséry Jiřím Frejkou a Jindřichem Honzlem
-         klaunská dvojice Jiří Voskovec a Jan Werich (spřátelili se na gymnáziu, oba měli zálibu v Chaplinových filmech) - V + W
-         klavírista a skladatel Jaroslav Ježek (autor řady populárních písní, např. Ezop a brabenec, Klobouk v křoví, Tmavomodrý svět, Život je jen náhoda…)
-         herci Jindřich Plachta, František Filipovský, Ljuba Hermanová
-         znaky divadelních her:
-         ironie a parodie
-         intelektuální humor, ale publiku srozumitelný
-         hra se slovy, práce s intonací, prolínání češtiny s cizími jazyky
-         forbíny - slangové označení místa před oponou; jednalo se o improvizované dialogy mezi jednotlivými dějstvími, v nichž v bezprostředním kontaktu s publikem klauni komentovali aktuální dobové události politické a kulturní
-         hry:
Vest Pocket Revue, Sever proti Jihu, Golem, Osel a stín, Kat a blázen, Balada z hadrů, Nebe na zemi, Těžká Barbora
-         V + W natočili i několik úspěšných filmů - nejzdařilejší (oba v režii Martina Friče):
Hej rup
Svět patří nám  - protifašistický film
-         v 2. polovině 20. století navazují na tradici Osvobozeného divadla další originální dvojice, např. Suchý a Šlitr
 
Divadlo D 34
-         nejednalo se o autorské divadlo (jako Osvobozené - hráli hry z vlastní tvorby), ale o divadlo režisérského typu
-         číslo za D se měnilo - označovalo rok divadelní sezóny (soubor hrál v letech 1934 - 1941)
-         zakladatelem byl Emil František Burian (režisér, dramaturg, dramatik…)
-         znaky:
-         experimentování
-         propojení všech složek - textové, mimické, hudební, výtvarné, taneční, světelné
-         repertoár D 34:
Goethe, Puškin, Shakespeare, Moliér, dramatizace Máchy, Haška apod.
 
 
  1. Divadlo 2. poloviny 20. století
-         za okupace - cenzura, zakázáni byli V + W, Čapek, E. F. Burian zatčen a vězněn v koncentračním táboře
-         po válce (po návratu z emigrace) se V + W pokoušeli navázat na předválečnou tradici (hra Divotvorný hrnec), ale Voskovec po únoru 1948 emigroval, hry Osvobozeného divadla byla hrány v divadle ABC (Miroslav Horníček)
-         Jan Drda - …
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-)

(Martin, 14. 3. 2010 14:50)

no toto Oli, ty jim to tak pěkně vypracuješ:-)))