24. Próza druhé poloviny dvacátého století po současnost
Úvod stejný jako v MO č. 23 (první dvě strany), s důrazem na vysvětlení pojmu normalizace a rozdělení literatury
Oficiálně vydávaná próza
Značná část oficiálních spisovatelů měla technické vzdělání či osobní zkušenost z výroby, proto tak často vznikaly prózy s profesní tematikou.
Oficiální próza po roce 1968 demonstrovala příklon ke „skutečnému životu“, k problémům „pracujícího lidu“.
Vladimír Páral (1932)
– narodil se v Praze, vystudoval Vysokou školu chemicko-technickou
– pracoval jako chemik a výzkumný pracovník v Ústí nad Labem, poté se stal spisovatelem z povolání
– psal prózy – z 60. a počátku 70. let líčí prázdné životní stereotypy a pochybné konzumní ideály
– typické znaky Páralovy tvorby:
o fabulace, černý humor, ironie, parodie, podobenství, sexuální otevřenost
o užití řeči inzerátů, úředních formulí, záměrná strohost, časté opakování vět, motivů a situací
o lidé v rolích snadno zaměnitelných loutek, erotika, sex se na konec stává rutinou
o děj bývá zasazen do prostředí ústeckých chemických provozů
Milenci a vrazi
– románová satira na stereotyp sexu a touhu vlastnit
– modelový společenský román
– život je představen jako věčný a uzavřený koloběh předznamenaný sexuální touhou a touhou vlastnit. V textu se pravidelně střídá líčení životů příslušníků dvou společenských tříd - chudých a bohatých - označovaných také jako „divocí" a „apatičtí" nebo symbolicky jako „červení" a „modří"
– děj se odehrává ve fiktivní chemičce Kotex v Ústí nad Labem (známé už z Páralových předchozích děl) a v domě symbolického č. p. 2000.
– na příkladu hlavního hrdiny, který se ze sexuálně neukojeného laboranta vyšplhal na post ředitele Kotexu, je názorně zachycen ústřední společenský princip postupného „modráni červených" a jejich vytlačování novými „červenými"
Mladý muž a velryba
– novela, jako pokus o překonání skepticismu, poprvé kladný hrdina, kterého však autor nechá zemřít
– tragický závěr díla vedla mnohé normalizační kritiky k pochybnostem, zda Páral neironizuje hodnoty ztvárňování hlavní postavou.
Nelegální a exilová próza = nejdůležitější proud české prózy
a.) SAMIZDAT:
– edice Petlice – jedna z hlavních samizdatových edic - založil Ludvík Vaculík r. 1973; Petlici řídil za pomoci bývalých kolegů z literárních novin (původní název zněl VZDOR (vznikl čtením prvních písmen věty umístěné na začátku každého textu - Výslovný zákaz dalšího opisování rukopisu).
– autoři nedostávali honoráře, strojopisy se prodávaly za cenu provozních nákladů. Vaculík byl v souvislosti s ediční činností pravidelně vyslýchán StB (Státní bezpečností).
– jako jeden z prvních podepsal Chartu 77.
– v Praze vznikly v polovině 70. let další edice: Kvart a Expedice.
– na konci 70. let samizdat zaznamenal rozmach díky vzniku Charty 77
– Chartisté byli pronásledováni - řada významných umělců podepsala tzv. Antichartu.
– samizdatu morálně i hmotně pomáhala spolupráce s exilem
B.) EXIL
- o rozvoj protinormalizační literatury se zasloužil Josef Škvorecký - spoluzakladatel nakladatelství 68' Publishers v Torontu a novými prózami napsanými v Kanadě
- exilová literatura byla rozrůzněná námětově i umělecky. Rozdíly byly i mezi vlnou emigrace poúnorové a posrpnové (ta byla početnější a stále narůstala)
- přehled nejznámějších exilových nakladatelství:
o 68' Publishers (Toronto, vznik r. 1971), manželé Josef Škvorecký a Zdena Salivarová
o Index (Kolín nad Rýnem, vznik r. 1971, literatura odborná, politologická, memoárová)
o Poezie mimo domov (PmD, Mnichov, vznik r. 1977)
Bohumil Hrabal (1914 – 1997)
– narodil se v Brně, dětství prožil u Nymburku, studoval práva na UK a vystřídal řadu zaměstnání (výpravčí, pojišťovací agent, advokát, dělník, kulisák a statista v Divadle S. K. Neumanna v Libni).
– do literatury vstupuje ještě před válkou poezií, inspirovanou poetismem a surrealismem (Ztracená ulička)
– v 50. letech se stýká se zakázanými umělci (Skupina 42, J. Kolář…) a píše netradičně pojaté povídky – jejich soubor, Skřivánek na niti, ale nebyl vydán
Perlička na dně - 12 povídek
Pábitelé - obě sbírky později jako soubor Automat svět. V nich se objevuje pojem "pábitel" jako označení pro postavy z okraje společnosti, kteří jsou ochotni se s kýmkoliv podělit o události ze svého obyčejného života, "perličky na dně" lidské duše, kteří se svým životem dokážou nadchnout, nechají se okouzlit svou vlastní touhou a ideou. Právě obyčejný život, neobyčejně podaný, je námětem Hrabalových próz.
Jako pábitelé v těchto dvou sbírkách vystupují především svačinářka Jarmilka, Baron Prášil - Hanťa a strýc Pepin. Hrabalův styl můžeme přirovnat k syntéze "hospodské historky" a surrealistické metody šokující konfrontace. Podle sbírky Perlička na dně byl natočen režiséry Menzelem, Chytilovou, Němcem a dalšími povídkový film.
Taneční hodiny pro starší a pokročilé - jsou napsány jako souvislý tok jedné věty; Zachycují vychloubačný monolog starého muže (Pepina), který chce ohromit mladou dívku.
Ostře sledované vlaky – filmové zpracování režiséra Jiřího Menzla získala Oskara; jedná se o novelu - Na pozadí událostí konce 2. světové války se odehrává komorní příběh osazenstva malé železniční stanice. Osobní trápení sexuálně nezkušeného Miloše Hrmy s průvodčí Mášou skončí Milošovým hrdinským činem - vyhození německého transportu do povětří. To je doplňováno výstřední postavou výpravčího Hubičky.
Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet
Obsluhoval jsem anglického krále - Opět jako by bylo určeno "hospodským posluchačům". Vypravěčem je bývalý pikolík Jan Dítě, kterému se sice splnil sen stát se milionářem (díky manželce). Majetek je mu ale po válce zabaven, a on se stává osamělým poutníkem po hospodách, kde vypráví o svých životních osudech. Zfilmoval J. Menzel.
Dalšími díly se Hrabal vrací do dřívějších dob.
Postřižiny - zfilmoval Menzel - Pepin: Hanzlík, dědeček: Hrušínský - líčí z pohledu vlastní matky atmosféru svého dětství v Nymburce. Hrabalův otec Francin, správce pivovaru, je překvapen zkrácením vlasů své ženy a dlouhodobou návštěvou strýce Pepina (svého bratra).
Městečko, kde se zastavil čas - volné pokračování Postřižin - rozvíjí tu hlavně osudy bratří Francina a Pepina.
Slavnosti sněženek - povídky o životě svérázných obyvatel; cyklus je situován do prostředí polabské chatové osady Kersko
Příliš hlučná samota - Hanťa z Vábitelů se objevuje jako balič starého papíru (sám Hrabal pracoval 5 let ve sběrně ve Spálené ulici), je zvyklý na klidný život se starými knihami, které mezi ním nachází. Medituje nad nimi tak dlouho, až je přeřazen do balírny čistého, nudného papíru. Je novou situací zaskočen tak, že se, třebaže jenom ve snu, rozhodne k sebevraždě.
Milan Kundera (1929)
– v současnosti nejvýznamnější prozaik českého původu
– po událostech roku 1968 emigroval do Francie, později byl zbaven čs. Státního občanství. Nyní žije ve Francii a píše pouze francouzsky.
– typickým rysem jeho próz – ironie, hravost, nedůvěra v konvenční hodnoty a mýty, pojetí vyprávění jako střetu i prolínání komična s tragičnem
– všechny jeho romány byly zfilmovány.
Směšné lásky
– první beletristické dílo Milana Kundery - sbírka povídek,
– dílo je důležité i proto, že některé z povídek obsahují okrajově motivy, které budou hrát v jeho pozdějších románech hlavní roli.
Děj 7 povídek s názvy je rozličný, avšak ve všech příbězích lze nalézt pojítko. Rozbíhá se v nich hra, mystifikace, která se ale obrací proti svému původci Tato uměle navozená situace má většinou základ v šibalství, rozmaru a povznesené náladě, avšak nezamýšlené důsledky rozehrané partie překvapují své strůjce nepříjemně, někdy až skoro tragicky (např. v povídce Falešný autostop). Zamýšlené činy se vymstí nejen oběti, ale ještě hůře původci. Typický je i rozpor v nahlížení člověka na sebe sama a v tom, jak se lidé jeví svým pozorovatelům.
Žert
– dílo, které autor pověstný kritickým zpětným pohledem na svou tvorbu považuje za základní. V tomto románu lze nalézt více vrstev, především se ale autor vypořádává s událostmi 50. let, jichž byl svědkem. Na tomto základě se rozvíjejí motivy, kdy se někteří lidé snaží měnit život druhých a ovlivnit směřování společnosti podle svých představ. Život nebo osud vše nakonec stejně změní v nepředvídatelné události.
– v románu se prolíná život veřejný (politika) se soukromým (láska, msta).
Ludvík Jahn se vrací po mnoha letech do rodného města, aby zde zosnoval pomstu. Svými přáteli byl pak vyloučen ze školy a zařazen do Pomocných technických praporů (známí jako „černí baroni"). Helena, žena jeho přítele a kolegy Zemánka, jenž se tehdy zasloužil o jeho vyhazov, se má nyní stát nástrojem odplaty. Plánuje svést Helenu v bytě půjčeném od přítele lékaře Kostky, a tak se po letech Zemánkovi pomstít. To se mu bez větší snahy povede, ale na oslavě Jízdy králů zjišťuje, že Zemánkovi je žena lhostejná a jeho pomsta tak vyšla naprázdno. Ludvík odvrhuje Helenu a ta se pokouší otrávit prášky, spolyká ale jen projímadlo. Celá akce tak končí trapně fiaskem. Základní děj lemují úvahy o tradici moravského folklóru, lidové hudbě, které vede s přítelem Jaroslavem, a také Ludvíkův dávný milostný příběh nenaplněné lásky.
Nesnesitelná lehkost bytí
– intelektuální próza – 7 oddílů knihy – variace lidských osudů
– tematika emigrace po srpnu 1968 a návratu do normalizovaného státu
Ludvík Vaculík (1926)
– novinář, spisovatel
– začínal jako humoristický novinář
– za kritiku poválečného vývoje na sjezdu spisovatelů byl vyloučen ze strany
– proslul textem Dva tisíce slov (vyzývá v něm veřejnost, aby zakládala „vlastní občanské výbory a komise“, nezávislé na oficiálních orgánech) – otiskl je v Literárních listech – nesměl 20 let publikovat
– zorganizoval vznik Edice Petlice, podílí se na činnosti Charty 77
Sekyra - Román desiluse, vlastní i otcova trapná zkušenost s komunistickým režimem (životní příběh přesvědčeného komunisty), který zneužil idealismu svých příznivců, návrat k jistotě rodné krajiny, spisovný jazyk i nářečí.
Český snář - Obtížně zařaditelná próza – lyrické pasáže, vzpomínky, deníkové záznamy i reportážní záběry ze života intelektuální opozice v Praze počátkem 70. let, spory uvnitř disentu, portréty řady osobností neoficiální kultury; dílo vzbudilo rozruch mezi exulanty i doma.
Josef Škvorecký (1924)
– prozaik, nakladatel, pracoval jako redaktor Světové literatury a ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (Odeon)
– roku 1968 odešel se svou ženou do exilu – pobýval v USA, teď žije v Kanadě v Torontu, kde založil nakladatelství Sixty-Eight Publishers – vycházely v něm knihy nepohodlných autorů
Zbabělci - V tomto románu se poprvé objevuje častý hrdina Škvoreckého děl Danny Smiřický i autorovo zaujetí jazzovou hudbou a živým, hovorovým jazykem, které tvoří nedílnou součást řady Škvoreckého próz.
V rozmezí 4. -11. května 1945 sledujeme očima dvacetiletého Dannyho Smiřického konec 2. světové války v Kostelci (literární podobě Škvoreckého rodného města Náchod). Danny hraje na saxofon v jazzové kapele, přemýšlí o dívkách a zejména o své neopětované lásce k Ireně. Přípravy na revoluci v rodném městě vnímá jen jako příležitost, jak se předvést před Irenou. Když se ve městě začínají organizovat pořádkové síly, přihlásí se s kamarády z jazzové kapely jako dobrovolník, ale od počátku je mu proti srsti snaha oficiálního vedení města za každou cenu se vyhnout boji, což existenci povstalecké armády staví na hlavu. 8. května 1945 zaplaví město pestrá mnohonárodní směsice bývalých německých zajatců. Danny se ujme skupiny Angličanů a zlomyslně zařídí jejich ubytování u městské honorace, která byla loajální s nacistickým režimem. Následujícího dne dorazí do města ustupující německá armáda a dojde k ozbrojeným střetům. Danny se zúčastní bojů, zastřelí jednoho Němce a spolu s kamarádem Přemou rozstřílejí z přechovávaného kulometu ustupující německý tank. Den po skončení války je znechucený Danny svědkem řady scén, v nichž obyvatelé Kostelce brutálně účtují s německými zajatci. Dannyho vyprávění končí vyznáním nešťastné lásky Ireně a jazzovým koncertem na náměstí, kde Danny zapomíná na Irenu a optimisticky přemýšlí o budoucnosti.
Sedmiramenný svícen - povídkový soubor s židovskou tématikou
Tankový prapor - román z vojenského prostředí; Danny Smiřický jako rotný a velitel tanku v roce 1951, klima lži a přetvářky, armádní mašinérie a tupost velitelů, živé dialogy, satira.
Příběh inženýra lidské duše
Hříchy pro pátera Knoxe - Cyklus detektivních příběhů (uvedený v televizi)
Eva Kantůrková (1930)
– česká prozaička a scenáristka
– byla členkou KSČ a angažovala se v Pražském jaru
– signatářka a mluvčí Charty 77
– objevila se na seznamu zakázaných autorů a publikovala jen v samizdatu a exilových nakladatelstvích
– často zachycovala politický vývoj české společnosti
– aktivně se podílela na vzniku Občanského fóra
Přítelkyně z domu smutku - Psychologický román o vězněných ženách, zfilmováno jako TV seriál s Ivanou Chýlkovou v hlavní roli
Václav Havel
– dramatik
– v divadle Na Zábradlí působil v době jeho největšího rozkvětu – (1962 – 1969) šéfem činohry byl Jan Grossman, který tuto scénu vyzdvihl na evropskou úroveň
– v divadle začíná jako jevištní technik, posléze působí jako asistent režie u Alfréda Radoka
– stává se mluvčím Charty 77
– je představitelem absurdního dramatu
– ústředním tématem jeho her je téma lidské identity a odkrývání souvislostí mezi degenerací jazyka, poruchami komunikace a krizí mezilidských vztahů
– typické znaky Havlových her:
o obraz krize lidské identity prostřednictvím modelových konstrukcí mechanismů moci
o nepřítomnost psychologizace postav, kladného hrdiny a šťastného konce
o jazyk jako nástroj nedorozumění a odcizení
o fráze, frazeologismy, slogany, přísloví, rčení, jazykové hříčky, groteskní humor
Zahradní slavnost - Drama, paroduje fráze, strnulost a neživost systému, jenž se snaží řídit celou společnost a který je nebezpečný v tom, že se snaží, a mnohdy s úspěchem, rozbít lidskou identitu.
Audience - jednoaktovka – hra, které silně spojuje autobiografický hrdina Vaněk, intelektuál a disident pracující v dělnických profesích.
Valja Stýblová
− autorka psychologických románů a povídek pro děti, novel s problematikou základních hodnot lidského života
− narodila se roku 1922 v Číně, od roku 1925 žila rodina v Praze
− od promoce až do odchodu do důchodu pracovala na neurologické klinice v Praze na Vinohradech
− většina románů a povídek je postavena na konfliktu, který souvisí buď se zdravotními problémy protagonistů, nebo se zdravotnickým prostředím
− podle vlastních próz napsala scénáře k televizním inscenacím:
o Sestřičky
o Skalpel prosím
Mne soudila noc - první novela – znepokojení nad některými morálními jevy našeho života. Nejde jen o otázku nedovolených přerušení těhotenství, ale o širší problém mravních hodnot mladé inteligence, narušené válkou.
Ivan Klíma (1931)
– prozaik, dramatik a publicista
– za 2. světové války prožil tři léta v Terezínském ghettu, odkud se vrátil ve 14 letech
– profesor na universitě v USA
– publikoval v samizdatu (Edice Petlice)
– roku 1989 spoluzaložil Obec spisovatelů
Láska a smetí
– bilanční román s autobiografickými rysy, ich-forma, místo klasického příběhu jde o intimní lyrickou mozaiku, portrét intelektuála za normalizace, kritika morálně zdevastované společnosti, časté reflexe, meditace, surrealistické motivy, svět metařů a jejich životní postoj, smetí jako symbol jakéhokoli odpadu (materiálního i duchovního), ten stále rozfoukáván větrem (marnost, bezmoc, frustrace, tragika, absurdita)
Román: Milenci na jednu noc
Povídky: Má veselá jitra, Moje první lásky, Moje zlatá řemesla,
Michal Viewegh (1962)
– narodil se a dodnes žije v Praze
– vystudoval FFUK český jazyk a pedagogiku
– jeho tvorba dnes patří k bestsellerům
– je držitelem ceny Jiřího Ostena
Báječná léta pod psa - satiricky laděná rodinná kronika zachycující totalitní systém.
Výchova dívek v Čechách - Román o vypravěčově vztahu k dceři polistopadového zbohatlíka; postmoderní hravost, autobiografické prvky.
