Jdi na obsah Jdi na menu
 


25. Literatura pro děti a mládež - 1. část

25. 1. 2010

Literatura pro děti jsou literární díla určená pro dětské čtenáře. Dětská literatura by neměla být zatěžována problémy dospělých ani žádnou ideologií a měla by směřovat k rozvoji fantazie a čistoty.

 

Z počátku fungovala tato literatura pouze okrajově.Dříve ji psali někteří autoři, kteří neuspěli v literatuře dospělé.

 

Některá díla byla původně určena dospělým (Robinson Crusoe, Gulliverovy cesty, Babička, díla J. Verna a K. Maye), ale brzy byla tato díla s oblibou čtena mladými čtenáři. Jiná díla byla psána přímo pro děti a mládež - dělí se podle věkových kategorií.

 

Rozdělení:

1.       děti předškolního věku (3-6 let) - období pro nečtenáře - leporela, knihy s četnými obrázky (pohádky a knihy básniček bohatě ilustrované, říkadla, hádanky)

2.       malí čtenáři (7-8 let) - pohádky, bajky, básničky, rytmické verše s účinnou pointou, povídky ze života dětí, příběhy z přírody, dějin i současnosti

3.       dospělejší  čtenáři (9-12 let) - knihy s určitou tematikou (povídky ze života dětí, příběhy z přírody, dějin i současnosti)

4.       čtenářský dorost (13-16 let) - výběr knih je promyšlený, čtenáři si vybírají i z knih pro dospělé literaturu dobrodružnou i westerny (dívky též dívčí romány) a umělecko-naučnou

 

Literatura  pro děti má 4 základní f-ce :

1.       poznávací - děti a mládež se učí skrz literaturu poznávat okolní svět, který poznávají nenásilnou formou

2.       výchovná - literatura učí děti a mládež vhodnému chování (hodnoty mravní)

3.       emocionální - literatura rozvíjí citovou stránku dětí, jejich fantazii

4.       estetická - literatura má uměleckou funkci (hodnoty estetické)

 

Ilustrace v knihách

-          je to výtvarný doprovod knihy

-          čím nižší věk, tím je zřetelnější a početnější

-          má funkci dekorativní, podporuje poznání, je prostředkem estetické výchovy

Nejznámější ilustrátoři knih pro děti:

Mikoláš Aleš

Josef Lada

Josef Čapek

Jiří Trnka

Ondřej Sekora aj.

 

Ústní lidová slovesnost (folklor):

Do umělecké literatury patří jednak díla umělá a jednak díla ústní lidové slovesnosti. Nacházíme zde i znaky pro dětskou literaturu: jasné, jednoduché rozvíjení děje, zřetelný charakter postav (postavy kladné x postavy záporné).

Žánry dětského folkloru - písně, říkadla, hádanky, přísloví, pořekadla – dítě si v nich cvičí paměť a představivost. Významné místo v dětském vnímání zaujímá pohádka.

 

Pohádka (dříve báchorka):

-          jsou psány většinou na základě ústní lidové slovesnosti

-          smyšlené vyprávění s poutavým dějem bez konkrétního času a prostoru (za devatero horami, devatero řekami…, žil byl jednou jeden král… apod.)

-          používání magických čísel (3, 7, 9, 13)

-          typické postavy (hloupý Honza - který ale není hloupý)

-          hlavní hrdina představuje dobro, moudrost, pracovitost, chytrost i sílu, prochází těžkými zkouškami, zvítězí nad zlem, ošklivostí i nad smrtí

-          dobro vítězí nad zlem, toho je dosahováno i pomocí kouzelných předmětů (létající koberec, kouzelný měšec…), v pohádkách se vyskytují nadpřirozené bytosti - kladné (kouzelné víly…) i záporné (sedmihlavý drak…)

-          sběratelé tradičních (lidových) pohádek - bratři Grimmové, F. L. Čelakovský, K.J.Erben, B.Němcová, Josef Štefan Kubin

-          tvůrci umělých (autorských, moderních) pohádek – H. CH. Andersen, K.Čapek, Miloš Macourek (děj probíhá většinou v současnosti nebo v nedávné minulosti)

-          největší soubor pohádek je arabský soubor Tisíc a jedna noc

 

Říkadlo

-          žánr lidové slovesnosti

-          jde o krátká většinou dětská rčení založená na: jedné straně poskytují příjemný rytmický zvuk, často nedávají žádný smysl a obsahují slova, která nic neznamenají, na druhé straně vycházející ze záměrné hry s významy slov a z toho plynoucí komiky

 

Říkadla mají v dětském životě nejrůznější funkce:

  • Doprovázející hru dospělého s dítětem (např. „Paci, paci, pacičky“).
  • Provázejí dětské hry (např. Zlatá brána).
  • Slouží jako podklad činností (např, „Otloukej se, píšťaličko“). Tato funkce spočívá v tom, že zvuk verše je pro dítě přitažlivý a umožní mu i přes krátkodobou koncentraci setrvat potřebnou dobu u činnosti, která je jinak fádní a zdlouhavá.
  • Mají i magickou funkci, která se uplatňuje hlavně u zaříkadel a souvisí s dětskou vírou v nadpřirozené síly a v čarovnou moc tajemných slov.

1. Dětská literatura se rozvíjí od 2. poloviny 17. století:

 

Jan Amos Komenský - Orbis pictus

-          je čtyřjazyčná  učebnice s názornými ilustracemi, stala se vzorem výuky cizích jazyků

-          je kouzelná a hluboce moudrá učebnice, která je vyvrcholením praktické aplikace autorových didaktických zásad. V díle je patrný projev lásky k věcem, k přírodě i k lidské činnosti a ke všemu, co mohou vnímat naše smysly nebo co tvoří podstatu lidského života na zemi.V tomto díle se projevuje Komenského pedagogická moudrost, vyzrálá dlouholetá zkušenost, snaha výchovou pomoci zaostalé zemi, ale i vzdálená naděje, že i tato cesta může přispět k osvobození drahého domova

-          Komenský rozdělil proces učení do čtyř stupňů po šesti letech na:

a.)    školu mateřskou (0-6 let,v rodině)

b.)    školu obecnou (6-12 let, v každé obci)

c.)    školu latinskou, tj. střední (12-18 let, v každém větším městě )

d.)    akademii, tj. školu vysokou (18-24 let, v každém království)

 

2. Česká literatura 19. století  

 

Rozvíjí se sběratelství ÚLS, včetně tvorby pro děti (pohádky, říkadla…), objevují se autoři, kteří píší pro dětské čtenáře - dobrodružný román a literatura s dětským hrdinou.

 

Karel Jaromír Erben

-          český básník, sběratel lidových písní a pohádek, historik, překladatel, novinář

-          vycházel z folklóru a národních tradic

-          po celý život spolupracoval s Františkem Palackým

-          snažil se rekonstruovat  původní podobu lidové slovesnosti - sbíral lidovou slovesnost (písně, pověsti, pohádky, říkadla - nejen české ,ale i slovanské)

 

Díla:

Sto prostonárodních pohádek a pověstí - Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda…

Prostonárodní české písně a říkadla

 

Zlatovláska

Žil  král,který měl 6 dcer a jedna z nich byla krásná Zlatovláska.Král z druhého knížectví poslal svého služebného Jiříka, aby mu přivedl právě Zlatovlásku jako nevěstu.Po cestě Jiřík zachránil zlatou rybku, mravence a malé ptáčky, kteří mu později pomohli splnit tři přání, aby získal  Zlatovlásku pro svého krále. První úkol: měl najít ztracený prsten v moři, druhý úkol: měl najít všechny perly, co princezna na louce ztratila, a třetí úkol: měl donést živou a mrtvou vodu.Po cestě k princezně pomohl Jiřík oživit mušku živou vodou, ta mu na oplátku pomohla najít princeznu Zlatovlásku mezi svými sestrami, které měly přes obličej šátek. Jiřík odvedl svému králi Zlatovlásku na jeho hrad.Král Jiříka zabil, ale Zlatovláska ho oživila živou vodou. Poté Jiříkův král chamtivý a lakomý se polil nejdříve mrtvou vodou a živou vodou už se polít nestihl, bylo pozdě, a tak zemřel.

 

Božena Němcová

-          narodila se ve Vídni

-          její dívčí jméno je Barbora Panklová

-          na její výchově se podílela hlavně její babička

-          provdala se za Josefa Němce, se kterým se často stěhovali, a tak Němcová poznávala  různé zvyky a tradice, to mělo vliv na její  sebevzdělávání (její vzdělání bylo minimální)

-          povídky vznikaly až v posledních 10 letech jejího života

-          psala báchorky (pohádky), pověsti, legendy, knihu prozaické slovesnosti, v lidových pohádkách zvýraznila spravedlnost

-          pohádky sbírala v oblasti Čech a Slovenska

-          na rozdíl od Erbena jí nešlo o zachycení původní podoby pohádkových motivů, spíše o vlastní převyprávění lidové látky.

 

Díla: povídky - Divá Bára, V zámku a podzámčí, Babička - nejčtenější dílo

Národní báchorky a pověsti

 

Národní báchorky a pověsti - zahrnují několik druhů lidové slovesnosti, především pohádky, ale také místní pověsti a legendy: O zlatém kolovrátku, O černé princezně, O Jozovi, O labuti, Jak Jaromil k štěstí přišel, O zlatých zámkách, Rozkoš, O třech sestrách, Devět křížů aj. Němcová se snažila o vlastní převyprávění lidové látky. Hlavní myšlenkou pohádek je rovnost všech lidí, vítězství mravních hodnot nad silou zla.

 

Babička: Vrcholné dílo Boženy Němcové a klasická kniha české literatury zachycuje idylické vzpomínky na dětství, prožité v Ratibořickém údolí na Náchodsku v 1.polovině 19.století. Autorka spojuje vyprávění s barvitým líčením lidových zvyků a obyčejů v průběhu roku a s popisem přírodních krás Náchodska. Celá kniha je jedinečným uměleckým obrazem českého venkova v polovině 19. století. Knihu tvoří dvě části. První obsahuje život na Starém bělidle, příjezd babičky. Představuje další osoby: mlynáře, panského strážníka Mojžíše, bábu kořenářku, bláznivou Viktorku, paní kněžnu se schovankou Hortenzií, členy Proškovy rodiny a mnoho dalších. Druhá vnitřní část popisuje přírodní dění během ročních období a život v jednotlivých fázích roku. Božena Němcová napsala Babičku v těžkém období svého života, kdy se ve vzpomínkách vracela do svého dětství. Babička měla být ideální obyvatelkou ratibořického údolí.

 

Divá Bára: Dceru obecního pastýře Jakuba vesničané označují za divou - Bára totiž vyrůstala v přírodě, odlišovala se od ostatních, pomohla přítelkyni Elišce, která měla být proti své vůli provdána za doktora Slámu. Vesničané se rozhodli Báru potrestat a zahnali ji do márnice, odkud ji vysvobodil až zamilovaný myslivec. Vše končí smířlivě - sňatkem Elišky a jejího pravého milého, a Báry a myslivce.

 

Jan Karafiát

-          evangelický farář, který revidoval Bibli kralickou

-          do literatury se zapsal půvabnou knihou Broučci

Broučci: Příběh vypráví o životě svatojánských mušek, a taky o tom, jak svítí v noci lidem. Jsou totiž silně věřící v boha a ten jim přikazuje poslušnost a povinnost svítit. Celý příběh se soustřeďuje na jediného broučka jménem Brouček a na jeho rodinu a blízké. Nejdříve je Brouček docela maličký zlobivý brouček, poté ale dospívá a vydává se na svoji první cestu. Ale na dalších cestách je neposlušný a lidský chlapec ho málem chytí. Brouček vyvázne živý, ale má utržené křidýlko a nemůže létat. Ale díky péči příbuzných se brzy uzdraví. Život klidně plyne, ale Broučkova maminka už cítí, že brzo umře. Brouček se tedy ožení za Berušku. Mají spolu 10 dětí. Krutá zima zastihla broučky nepřipravené a na jaře se pod domkem broučků objevilo 12 chudobek, které vždy rostou v místě, kde zahynul nějaký brouček. (Broučci vystupují jako lidé = personifikace.)

Josef Václav Sládek

-          básník, překladatel

-          začínal jako redaktor almanachu Ruch, přiklonil se i k lumírovcům (řídil více než 20 let časopis Lumír)

-          zajímal se o lidské nitro a mezilidské vztahy

-          stal se zakladatelem moderní dětské poezie - básnické sbírky:

Zlatý máj

Skřivánčí písně

Zvony a zvonky

(obrazy ze života dětí, učí lásce k rodičům, domovu, vlasti a přírodě. Sbírky básní pro děti, ve kterých Sládek upouští od běžně používaného moralizování a snaží se pochopit dětskou psychiku. Nevnucuje dětem názory dospělých.)

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář