18. Karel Čapek - prozaik, dramatik, novinář a jeho přínos pro literaturu
Životopis
Čapek studoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde získal i doktorát. Vedle toho podnikl s bratrem Josefem studijní cestu do Berlína a Paříže.
Krátce pracoval jako vychovatel ve šlechtické rodině. Od r. 1921 až do své smrti pracuje v redakci Lidových novin.
Známý je Čapkův vřelý vztah k prezidentu T. G. Masarykovi, přestože byl Čapek o čtyřicet let mladší (Masarykovi věnoval knihu Hovory s T. G. M.).
Oženil se s herečkou Olgou Scheinpflugovou. Děti spolu nemají. Scheinpflugová s ním zůstává i ve chvílích, kdy nese těžce rozpad republiky a útoky proti své osobě. Zemřel doslova uštván nepřáteli v prosinci roku 1938 ve své vile na Vinohradech. Ač se ve svém díle věnuje nebezpečí fašismu a ničivé síle války, druhé světové války se nedožil.
Tvorba
Jeho knihy byly přeloženy do mnoha světových jazyků, hry byly hrány na mnoha světových jevištích.
Jeho dílo bylo silně poznamenáno dobou, ve které žil (první světová válka (1914–18), vznik Československa (20. říjen 1918), světová hospodářská krize ve 30. letech a hlavně nástup fašismu).
Jeho literární odkaz je velmi pestrý a bohatý, lze jej přibližně rozdělit do pěti období podle doby a vzniku děl.
1. období (do roku 1920) – převážně povídková tvorba
Počátky Čapkovy tvorby jsou předválečného data. Vstupoval do literatury společně s bratrem Josefem koncem prvního desetiletí 20. století, a to drobnými prózami (povídkami):
Zářivé hlubiny (1916) – společná knižní prvotina bratří Čapků
Krakonošova zahrada – povídky, vyšly roku 1918
Boží muka (1917) – první samostatné dílo Karla Čapka, kniha povídek
Trapné povídky (1921) – povídky, vznikaly bezprostředně po první světové válce
Loupežník – první Karlovo samostatné drama, započaté už před válkou a uvedené v r. 1920, uzavírá rané údobí Čapkovy tvorby
Čapek zastává názor, že válka zneužila moderní techniku k hromadným vraždám. Ten se projevuje nejvíce v jeho utopických dílech:
UTOPIE = (z řeckého ú-topos = žádné místo, „nikde“) je idealizovaná představa nereálné lidské společnosti, obce nebo státu
- prozaický žánr fantastické literatury, líčí ideální společnost a poměry v pomyslné zemi
- k rozkvětu utopie jako specifického žánru došlo na začátku novověku v souvislosti se zámořskými objevy; utopická literární díla jsou jedním ze zdrojů literatury vědecko-fantastické (sience fiction)
- Rossum´s Universal Robots
- slovo robot vymyslel Čapkův bratr Josef; díky proslulosti dramatu se stalo slovem mezinárodním = tzv. internacionalismus
- je to světoznámé drama, ačkoliv sám Čapek se k němu stavěl kriticky
- celkem jednoduchý děj: Domin, ředitel závodu na výrobnu robotů, je přesvědčen o schopnosti robotů nahradit člověka. Roboti se však vzbouří, lidstvo je vyhubeno, až na stavitele Alquista, který je dominantní postavou v jedné z vrcholných scén dramatu. Má totiž za úkol obnovit zničený recept na výrobu robotů. Jeho úsilí je však marné. Jiskérkou naděje pro lidstvo se stane chvíle, kdy se mezi dvěma roboty objevuje zárodek citu. Roboti se tak znovu stávají lidmi a civilizace začíná opět od úplného začátku.
- recept na jeho prodloužení, protože herečka Emilia Makropulová, která objevu využívala a procházela historií v mnoha podobách, je člověkem hluboce nešťastným, je unavená životem, vnitřně vyprahlá, neschopná se z čehokoli upřímně radovat – spíše zůstala závist
- řeší opět morálně etický problém – problém odlidštění (stejně jako v R. U. R.)
Krakatit - román, v němž je velice sugestivně řešen problém odpovědnosti člověka za důsledky zneužití vynálezu
- hrdinou je vědec, ing.Prokop, který objeví třaskavinu, jež byla schopna zničit celý svět
- třaskavina je mu však odcizena a on v hořečnaté cestě za ukradeným vynálezem prochází různým prostředím (např.sídlem vládců, anarchistickou komunitou) – všude však naráží jen na snahu vynález zneužít ve svůj prospěch jedné ze skupin
- kniha je zakončena téměř pohádkově, uštvaný a téměř zdecimovaný Prokop se potká se staříkem, aby došel k humanistickému krédu, že je třeba dělat malé věci „dobrým lidem“
3. období (přelom dvacátých a třicátých let) – povídky, fejetony, tvorba pro děti
Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy – povídky s detektivní zápletkou
Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska, Cesta na sever
Obsahem cestopisu je popis autorovy cesty do cizích zemí a krajin se záznamem jejich geografických, národopisných, kulturních, sociálních a jiných zvláštností.
FEJETON = (z franc. feuilleton, respektive feuille [fœj] = lístek) či též poznámka pod čarou, v češtině také tzv. podčárník, je specifický publicistický žánr, obvykle používaný v tisku jako protějšek k hlavním článkům. Vtipně zpracovává zdánlivě nevýznamné, ale zajímavé téma a ukazuje všední věci v novém světle, přičemž je autor hodně subjektivní a vychází z vlastních zážitků. Fejeton je často gradován do pointy, obsahuje nové, nečekané pohledy na věc a vede čtenáře k zamyšlení nad tématem.
Devatero pohádek a ještě jedna jako přívažek od Josefa Čapka - s milým, vstřícným humorem autor pomocí pohádkových příběhů objasňuje spoustu jevů běžného života; vysvětlí nám spoustu faktů z psí a kočičí říše nebo z profese pošťácké, loupežnické či vodnické; jsou zde např. Velká kočičí pohádka, Psí pohádka, Pohádka vodnická, dvě pohádky o loupežnících, Tulácká pohádka, Velká doktorská pohádka, Velká policejní pohádka, Pošťácká pohádka. Nejznámější filmové zpracování Devatera pohádek je ve filmu podle scénáře Zdeňka Svěráka nazvené Lotrando a Zubejda.
Dášeňka čili Život štěněte – láska k psímu štěněti a fotografování – doplněno vlastními fotografiemi K. Čapka
4. období (třicátá léta) – noetická trilogie
Jedním z vrcholů Čapkova díla a zároveň nejspolehlivějším klíčem k jeho duchovnímu světu je románová trilogie z let 1933-34 – tzv. noetická trilogie (klade otázky po možnostech a hranicích lidského poznání):
NOETIKA = z řeckého noein = myslet, jedna ze základních filosofických disciplín; zabývá se původem, předmětem, povahou, rozsahem a výsledkem lidského poznání
Hordubal – příběh sedláka Juraje Hordubala z Podkarpatské Rusi. Osm let pracoval v Americe, přivezl ušetřené dolary. Doma zjistil nevěru své ženy Polany s čeledínem Štěpánem. Později je Hordubal nalezen mrtvý. Byl zavražděn Štěpánem,který mu probodl srdce košíkářskou jehlou, nebo umřel na zápal plic a nemocné srdce.A Srdce zaslané na lékařskou expertízu nic neprokázalo, protože bylo cestou poškozeno. Štěpán i Polana jsou usvědčeni nepřímými důkazy a odsouzeni.
Povětroň – v nemocnici leží těžce raněný pacient po letecké havárii. Je v bezvědomí a nemá doklady. Jeho životní příběh rekonstruuje jeptiška, básník a jasnovidec. Absolutní pravdy se nikdo nedobere, pacient umírá.
Obyčejný život – teorie osobnosti mnohých v jedné je převedena na životě železničního úředníka. Lidský život, zdánlivě nenápadný, je ve skutečnosti složitý. Obsahuje v sobě spoustu různých možných životů, z nich se uskuteční jen jeden, zatímco ty druhé se projeví jen na chvíli ne vůbec nikdy.
5. období (konec třicátých let) – romány i dramata varující před fašismem
První umělecky významnou reakcí na nebezpečí světového fašismu byl román Válka s mloky – satira, alegorie. Mloci představují zfanatizovaný dav.
Poslední Čapkův dokončený román byla První parta (1937).
Bílá nemoc – protifašistické drama
- Hlavním motivem dramatu je konflikt mezi doktorem Galénem, charakterním, přirozeně inteligentním a skromným člověkem, a diktátorem Maršálem, který má jasné rysy fašistického vůdce.
- jediný dr. Galén má lék proti smrtelné bíle nemoci a je ochoten ho poskytnout nemocnému diktátorovi jen za slib míru.
- zápas doktora je tragický, protože snaha využít v boji proti násilí jediného, zato mocného prostředku, tedy léku, ho nutí porušovat příkaz lékařské etiky poskytnout pomoc každému, kdo ji potřebuje.
- tento tragický hrdina ani nemůže jinak skončit, je ušlapán zfanatizovaným davem, když se blíží k cíli svého zápasu. To vše je v souladu s Čapkovým přesvědčením, že sebeušlechtilejší jedinec je slabý v boji proti organizovanému zločinu.
Matka – protifašistické drama, autorkou tématu je Čapkova manželka
- příběh matky, které zahynul ve válce manžel a zemřeli i další čtyři synové
- zůstává nejmladší syn, který chce jít bojovat, matka ho nechce pustit
- střet mužského a ženského principu
Zajímavosti
Roku 1995 mu byl in memoriam propůjčen řád T.G. Masaryka. Čapek byl mimořádně dobrým amatérským fotografem, o čemž vedle známých fotografií v Dášeňce svědčí řada dalších dochovaných snímků včetně portrétů známých osobností (mj. prezident Masaryk a další Pátečníci). Paradoxně – amatér Karel Čapek byl autorem nejprodávanější fotografické publikace období první republiky. Dášeňka čili Život štěněte z roku 1933 vyšla v několika desítkách vydání.